Tág. K napsání tohoto prázdninového čísla mě přivedla reportáž z pátečního vydání přílohy Lidovýx Novin o češích v Xorvatsku na Jadranu. Vybavil jsem si vzpomínku mé matky jak jela s otcem pár měsíců po revoluci do Rakouska. Paradoxně to vše začalo asi měsíc před 17-tým listopadem. Mojí mátince a babičce se podařilo asi po půl roce sehnat veškerá možná potvrzení na cestu do Rakouska. Jen z rodinných důvodů. Po dvacet let od smrti tetičky pořád jaxi nextěli naši soudruzi vydat všexna možná povolení a potvrzení, která tehdy stála v cestě ke svobodnému vycestování. Ale i tak se zadařilo. Vrátili se asi 3 týdny před revolucí. Jaký paradox. Moji drazí příbuzní se vrátili celý nadšení, i když samozřejmě přede mnou - coby školákem osmé třídy - to nadšení tutlali. Nejspíš proto, abyx se nějak nelixotivě nevyjádřil o tom divném pánovi s kozí bradkou co strašil prvňáčky ve vestibulu školy. A přišla revoluce a s ní i nadšení z otevření se hranic. Což je samozřejmě dobře, ale kolik z dnešních "smutně zpátky po starých časech se ohlížejících" občanů si to uvědomuje? Takže někdy během prázdnin se mý rodičové sebrali a odjeli prostě do Rakouska. Jako posledně byli ubytování ve městě Gmundenu, v hotýlku na břehu Alpského jezera. Prostě úplně nadšení. Krásné Krávy na svazíx hor, samá Milka aták....
Když po deseti dnech přijeli, říkali, že to bylo zase super, ale s jednou velkou změnou. Před revolucí bylo v hotelu ubytováno jen několik, tehdy západních, turistů a jinak klídek a pohodička. Tenkrát byla mátinka s babičkou děsně fascinovány z tzv. švédského stolu (všexno jídlo na stole, a každej si bere na co má xuť), který samozřejmě na rekreacích závodních výborů ROH nikdy nebyl. Jenže několik měsíců po revoluci bylo fše jinak. V hotelu hafo Čexáčků, kteří ráno naběhli na snídani s taškama a do nich házeli všechno co na stole našli. Matka říkala, že tenkrát se opravdu styděla za to, že je Češka.
A přesně na tuhle story sem si vzpomněl, když sem četl tu reportáž o Češíx v Xorvatsku. Jaxi všexno jídlo vezou sebou, aby ušetřili, jaxe celej den válej na plážich a nikam nejezděj, aby ušetřili. Místní lidé je nazývají "paštikáři" a nemaj je vcelku rádi. Češi pro ně nemají žádný význam. Osobně bych řekl, že jak ekonomicky, tak lidsky. Věřím tomu, že existují i normální, ale bohužel tyhle typy sou vždy vidět. A vůbec, že jim nevadí, když se jim někdo tlemí "paštikář"? Dyk je to tak urážlivě hutný slowo, dokonale vystihující stav věci. Jediný český nápis, který je tam ke spatření píše "Prosíme, nenoste tašky do restaurace." To hovoří za vše.
Tákže jak vypadá takový zájezd obyčejného, konzumem postiženého Čexa, někam na jix k moři?
S OBYČEJNÝMI, SLUŠNÝMI, NIKOMU NEŠKODÍCÍMI ČEXY NA CESTĚ ZA MOŘEM, PLÁŽEMI A DOVOLENOU
Na Balkán se jezdilo už za reálného socialismu jednak pro to, že se prostě nikam jinam nedalo jet, ale hlavně: Dalo se tam již tenkrát sehnat qalitní héro. Proto Balkánská cesta. Mnoho obyčejných lidí po revoluci začalo sjíždět Kanárský ostrovy, Mallorcu, Ibizu, Jižní Ameriku a nebo Meksiko. Většina z nich si však poté uvědomila, že všude dobře, ale na Balkáně nejlépe. Tak dobrý héro nikde jinde nemaj. Ale doba pokročila, od revoluce uplynulo deset let a Češi sou furt stejný. Jak teda vypadá taková cesta za dovolenou, pohodou a klidem dnes? Na to jsme se xtěli zeptat obyčejných lidí.
Úplně náhodou jsme vybrali rodinu Novákovic z Prahy 13 Krče, která si Balkán dává už dvacet let. Otec - Pan Novák je dělník - každé ráno vstává, aby se šel podívat na úřad práce; matka - Paní Nováková je dělnice - také každé ráno vstává, aby stihla dopolední blok s telenovelami na Novje; dcera - taky Nováková - také každé ráno brzy vstává, musí se stavit v Perlovce, aby měla do školy na svačinu; syn - kupodiwu taky Novák - vstává asi o 15 minut dříve než jeho ségra, to aby měl na héro a ségra na svačinu. Celý rok jak mravenečci obxázejí popelnice na Praze 13, prodávají starý papír a sbírají pivní láhve, které odhodili Němečtí turisté na dceru Novákovou, když se snažila stepovat v Perlovce. Celkem si jinak žijí slušně a spokojeně.
Otec je herec amatér. Jako dítě hrál v amatérském divadelním souboru a to se mu v této době hodí. O hlavní turistické sezóně hraje žebráka - mrzáka na Královské cestě, a přestože se čas od času stává obětí útoků Albánské žebrácké mafije, která mu obvykle rozkope držku tak, že jeho představa mrzáka získává silně naturalistickou podobu, podaří se mu vydělat každý rok na nové auto a dovolenou v Jugosláviji. Matka neudržuje kontakty se světem, který pulsuje za zdmi jejich skromného 14-ti pokojového domu. Poklidně sleduje napínawé životní příběhy Esmeraldy, Doni Xuani nebo Rozmrdaného Anděla. To jí ke štěstí stačí. Samozřejmě, že si čas od času vyrazí z kopýtka. Většinou v půlce prázdnin, kdy jejix sousedka Horáčková vyjde poprvé od zimy na zahradu a oškube rybíz. Pak navaří rybízového vína a pozve paní Novákovou na panáčka. Spolu pak celý den popíjejí rybízák a sledují telenovely na Novje. Za to dcera Nováková je pjekná kurwa, rodině dělá hanbu, protože xodí dopoledne do školy. Otec se ji snažil tyto xoutky vymlátit francouzákem z hlavy, ale nijak zvláště úspěšně. A aby aspoň něco dcera Nováková udělala pro své rodiče, každý ráno mezi půl sedmou a osmou stojí v Perlovce a snaží se prodat své tělo. Bohužel, jaxi mimo hlavní pracovní dobu, a tak má obvykle štěstí jen na ty největší úxyláky a slizouny. Obvykle je ráda, že aspoň neco dostane. Posledně kapavku. Ještě štěstí, že má bratra Nováka. Ten se jí stará o P.R., reklamu a účetnictví. Jako bokovku má prodej héráku a peří na své domovské základní škole. Školu obvykle tráví na toaletách, kde se pravidelně každou přestávku stavuje většina děvčat a chlapců ze školy. V období testů a zkoušení své stanoviště přesune na učitelské toalety, kde si domluví vynikající prospěch. Díky těmto svým neuvěřitelným obchodním zkušenostem má mnoho kontaktů. Hlavně zwláště na Balkáně. Dnes již převzal iniciativu přípravy dovolené do svých rukou po svém otci. Proto může rodina, i přes nepřízenivou politickou a sociální situaci, každý rok vyrazit na dovolenou ke krásnému Jadranu.
Samozřejmě, že nesmím zapomenout na Alíka. Alík je slintající bernardýn, jenž je zneužíván k rozvozu drog synem Novákem. Pes je vypuštěn do ulic a před náhodně vybranými dveřmi slintá tak hlasitě, že majitel dveří je nucen dřív nebo později si něco koupit, pokud se xce psa zbavit. Hodně pravděpodobně dělá i cedulka, jenž má Alík přidělanou na soudku s práškem, "Prosím příspějte na děti."
V půlce prázdnin je vyděláno na dovolenou u moře. Otec novou Mercedesku vybavil hi-fi soupravou, satelitní televizí a telefonem. Matka jela do tržnice nakoupit od vjetnamských obxodníků značkové sportovní oblečení, dcera odřekla jednoho zákazníka, syn vybaven kontaktními adresami obešel posledníx pár klientů a nakoupil ňáký smažení na cestu.
A tak pravidelně poslední víkend vyrazí na cestu. Syn Novák přesvědčí rodinu, že je dobré si udělat výlet také po zemích Českých. Letos jejich první cesta směřuje k Máchovu jezeru. Kousek od Dox. Sice otec a matka nechápou, co by měli dělat uprostřed lesa, kde se míhají jakési světelné čáry a duní něco, co otcovi připomíná jeho pracovní pobyt na ropný věži v Baku v bývalém Sovětském Svazu, a hlavně mají děsnej strach v noci, kdy se na sklech jejich automobilu objevují podivné tváře se zorničkama jak melounama. Peníze, které získávají za prodej synovi kuchyňské soli jsou fšak sqělé a nijak nepřemýšlejí nad tím, proč ji lidé kupují po gramech. V neděli se rozloučí s policií, která jim od soboty hlídala auto a řídila frontu, která směřovala odkuďsi z ďábelského areálu až k jejich přednímu sklu. Vzůru ke hranicům.
Otec je fucker. Řídí jako ďábel a proto 1300Km k moři odřídí asi za 13 hodin v jednom zátahu. Děti celou cestu prospí. Otec je tomu rád, protože mu nikdo do jeho řízení nekecá a matka Nováková si letos něco pro sebe mumlá a tvrdí, že stromy mávají. Nikdo tomu nevěnuje pozornost a jen matka Nováková nechápe, že za to může takovej malej papírek s pánem, kterej jí vnutila dcera s tím, ať si ten vejlet pořádně užije.
K moři dorazí kolem poledne. Vyhlédnou si pláž a Novák to vezme přímo krlesh na krásný pískový kopeček. Málem přejede jakési dítě, které si na kopečku staví hrad a zaparkuje. Děti vyběhnou ven a radostně pobíhají po pobřeží a hážou po sobě mušličkama, které se válejí po zemi. Já si dávám druhou tabletu, protože se mi to nějak nezdá. Matka vyndává ledničku, televizi a staví satelitní antenní systém. Snaží se naladit družici, na které vysílá TV Nova pro zahraničí. Ve xvíli, kdy se jí to podaří začne sledovat Esmeraldu. Nijak více si všímá svého manžela, který sundavá ze zahrádky tucet kartónů s Gambáčem a sedá si do křesla. Otevírá první piwo.
Kolem páté přiběhnou potomci s tím, že mají hlad. Matka se otáčí k ledničce a vyndává z ní xleba a štyři paštiky. Každému maže jeden krajíc. Okolo polehávající lidé něco mumlají o paštikářích, ale protože tomu famílie Novákovic nerozumí, nevšímají si to. Večerní program pokračuje. Zrowna nějaký šašek pouští jakési domácí videa z různých oslav a akcí. Rodiče se děsně smějí. Děti odcházejí za kulturou. Syn obvolává jakési lidi a bere pytlík s bílým práškem. Dcera si dává do nosu. Já dávám další papír, protože to bude určitě dlouhá noc. Jdeme do města. Syn Novák míří k nejbližší diskotéce a s odmítá jakékoliv nabídky. Otáčí se na ségru a říká, že je dobrý brát si svoje zásoby. Vyndavají z baťohu láhev vína a popíjejí. Slečna Nováková okamžitě míří k nějakému urostlému muži a šahá mu do rozkroku. Ten, zdá se, nechápe záměr, a dává ji pořádně botou do břicha. Syn Novák se otáčí a směje se. Pravděpodobně si dal jointa. Z mých zásob. Jde k muži a vysvětluje mu, že ségru musí kopnout do hlavy. Muž se směje a podávají si ruce. Pravděpodobně se znají, v což svědčí podání si jointa. Odchází kamsi dozadu a já mám strach je následovat. Vracím se na pláž pozorovat hvězdy. Matka stále sleduje jakýsi zábavný pořad, řekl bych že South Park, a furt se ještě děsně tlemí. Nejspíše proto, že dostala od dcery cukříky do čaje. Otec Novák je již ožralý jaxvině a zwrací do moře. Zvedá se z kolen a přepadá na postarší paní, která cosi francouzsky křičí. Otec se pokouší zvednout, přičemž se jí poblije mezi nohy. Paní s příšerným řevem utíká kamsi pryč. Pan Novák se motá a chytá kolem ramen nějakého slováka. Hučí do něj, že komunisti sou svině, Sparta je svině, Zeman je svině, Klaus je svině, Havel je svině a že Pepík Kučerovic je kurwa jaxvině. Slovensky hovořící muž mu pravděpodobně rozumí, dává mu jednu pěstí a táhne ho zpět na lehátko. Otec se zhroutí a hlava mu klesne na rameno. Poblije si košili a matka mu říká, ať se na to vysere. Chvíli je ticho a pak nad mořem vlažný větřík nese větu "No táxem se kurwa posral.".
Hvězdám jaxi nerozumím. Usínám.
Ráno mě probouzí křik matky Novákovic. Kříčí, že jí ňáký prase v noci poblilo satelitní anténu. V televizí běží ňáký zwratky. Asi deset metrů od auta leží dcera Nováková s ňákou opicí, které z očí čiší vyděšený pohled "kurwa, já se fčera ožrala. To mě zase máma orangutanová nevybere blechy z kožichu." Rodina si jde do ledničky pro paštiky a kus chleba. Otec si cestou otvírá prwní piwo a někdo zjišťuje, že syn není doma. "Se zase někde ožral, mu to pěkně vytmavím," zuří otec a ucucává piwo. Musí překonat žaludeční potíže, což se mu po chvíli daří a zwrací do nějakých kyblíčků. Asi ve tři hodiny se objevuje nejmladší Novák. Otevírá auto a pouští Alíka na pláž. Pes je šťastný, že si už nemusí xcát a srát do kožichu a radostí se zakousne do nějaké holčičky, která si zmateně prohlíží kyblíčky, do kterýx zwracel pan Novák. Matka Nováková maže psovi chleba s paštikou a hází mu jej. Alík s výrazem hladového psa běží za letícím chlebem, poráží nějakou peroxidovou blondýnu, která smaží na pláži, a chytá chleba do huby. Mezitím běžej zprávy a rodičové se rozčilují, že je to v píči, že se furt krade. Nějací zemědělci si stěžují, že jim někdo rozkrádá pole s konopím. Oba dva sou nasraný jaxvině, ale naštěstí je jejich žáha schlazena zprávou o veselém žraločkovi Bertíkovi, který žere pejsky a kočičky bez kousání. Pak si už jenom všímají veselého a družného komentáře nějakých zpravodajů, kteří mluví o něčem, jako že by si pejska s kočičkou dohromady nedali, ánžto by je bolelo bříško. Otec spokojeně uléhá na lehátko a něco si mumlá. Matce naběhly tabletky s cukrem a povídá si něco s kamínkama. Děti opjet kamsi mizí a já jdu radší spát. Dnes už žádné drogy.
Jsem probuzen nezvyklým tichem. Všichni ještě spí, jen asi 150 metrů od břehu kotví očividně luksusní jaxta. Blíží se od ní motorový člun a vepředu můj zrak zbystřil syna a dceru Novákovic. Zastavují a zaráží mě kulhavá xůze dcery, zdá se že má nadkrát zlomenou nohu a drží se za nos. Zato syn vypadá v sedmém nebi. Budí rodinu, že pojedou na výlet lodí. Rodiče se okamžitě bouří s tím, že na lodi byli již před patnácti lety, a že to už viděli. Asi půlhodinová hádka je zakončena razantním synovým prohlášením, aťse dou všixni vysrat a ségra zvláště. Odchází na loď s tím, že zejtra musej jet domů. Lidé okolo šveholí cosi o paštikách. K večeři je játrová paštika s chlebem. Pes dostívá napít piwa, protože voda už došla.
V noci mě budí pobíhaní opilého psa. Pes chčije na každej šutr a nohy se mu motaj. Volám ho k sobě a dávám mu papír. Snad se mu po něm udělá líp. Z jachty se blíží nějaký člun, ze kterého vyskakuje Novákovic potomek a na zádex baťox. Něco volá směrem ke člunu a mává. Nexce se mi vůbec spát a proto odcházím na duny. Při nádherném výxodu slunce vidím matku Novákovou jak kříčí, že jim někdo ukrad paštiky. Při bližší prohlídce zjišťují, že odjeli turisté z Chebu, se kterými se seznámili včera večer, když obcházeli auta s českými poznávacími značkami a sháněli nějakou paštiku na chleba k večeři. Novákovic se nimi rozdělili o jednu konzervu a otec Novák dal dokonce tatínkovi z Chebu ochutnat jak má dobře vychlazený piwo. Piwo taky zmizelo.
Během poledne jen zabalen nerozkradenej proviant, rodina nasedá a odjíždí. Syn Novák nechce dát baťoh z ruky, a tak mu v tom nikdo nebrání. Pes spí v nákladovém prostoru, něco čenichá a ryxle kmitá nohama. Nikdo si ho nevšímá. Na pláži po rodině Novákovic zůstává úplně neskutečná spoušť. Desítky prázdných plechovek od Piva značky Gambrinus, hafo plechovek od játrovejch, kuřecích a hovjezíx paštik a několik igelitových obalů od chleba. Cesta ubíhá celkem v pohodě. Cestou potkávají turisty z Xebu. Mají prasklou levou přední gumu u své škodovky a taxe jim rodina Novákovic pořádně vytlemí z okýnek auta. Otec odkoukal od některých turistů něco z mezinárodní znakové řeči a ukazuje tatíkovi z Xebu zdvižený prostředníček. S pocitem, že spravdlnosti bylo učiněno zadost, přejíždějí hranice. Každému pohraničníkovi vnutí syn kartón cigaret, jako vřelé poděkování za ryxlé odbavení, čemuž jsou všichni rádi, protože mamina někde na odstavném parkovišti sebrala všechny ručníky a mejdlíčka u hajzlů, aby se měli doma čím xlubit.
Domů ještě nemíří, protože se cestou stavili babičky a dědečka, kteří dostali každý po jednom ručníku a mejdlíčku a syn zkontroloval, esli mu prarodiče zalejvaj ty jeho okrasný kopřivy. Matka se svojí matkou konzultují pravděpodobný vývoj Rozmrdaného Anděla. Babička je totiž strašně nešťastná, protože si není jistá esli se dožije konce seriálu. Matka ji xláxolí, že do zimy určitě vydrží. Děda by si dal piwo, ale tatík mu vysvětluje, jaxe v tý Jugoslávii krade jaxvině, že mu to ňáká kurwa ukradla. Dcera dává králíkům do krmení tabletky a vysvětluje dědečkovi, že po nich králíčci víc porostou. V neděli po obědě, byl králík na smetaně, odjíždějí směrem ku Praze.
Cesta je veselá. Všixni sou spokojení, otec s láskou hladí kožešinu na volantu a matka si dává řadící páku. Domů příjiždějí hodně pozdě večer. Vynosej materiál do bytu a syn někam odchází. Prý ještě něco musí vyřídit. Toho dne se již nevrátí. Ráno otec vstává, aby se šel podíwat na pracák, matka pouští televizi a céra jde do Perlofky.
Tak vypadá dovolená skutečných obyčejných čechů, lidí které potkáváte každý ráno ve vlaku, v autobuse nebo na cestě z kalby a ste rádi, že nemusíte do práce.
ORIGONÁLNÍ KOMIX
MÝM NÁRODŮM
My, jeho Weličenstvo, král z boží milosti a zhulenec z wůle wlastní, Marek Zet. Wám dáwáme k přečtení toto wydání týdeníčku. Napsal jsem ho za dwa dny a weškerá poslušnost pramenící z wašich powiností k mé osobě, bude wynucena maksimálním usílím a za přispění maksimálního násilí.
