Vesmírní dýleři 2 - 5. Hlubina

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Kakapitáne, Kokokote, mumůžete ppřijít dodo vevelínu?“ ozval se z reproduktorů Frankův koktavý hlas.
„Blázen slyší. Co se děje Franku?“ odpověděl Blázen, který zrovna koukal ve společenské místnosti na akční film jménem Komando z druhé poloviny dvacátého století se slavným hercem Arnoldem Schwarzeneggerem.
„Zazachytil sesem zzvlášštní sisignál.“
„Snad ne další hungská záchranná kapsle?“ poznamenal jízlivě Blázen, „zrovna jede moje oblíbená scéna v zahradě presidentskýho padoucha a nechci ji přerušovat.“
„Ninikoliv Kakapitáne, jajá teten sisignál sstutuduju poposlední měměsíc aa mymyslím, žeže sesem hoho rorozluštil.“
„A je důležitej?“ zeptal se nevrle Blázen.
„Mymyslím, žeže jeje,“ řekl Frank.
„Achjo,“ zamručel Blázen, vypnul přehrávač, zvedl se a kouříc brko odešel.

Z jídelny právě vyšel Kokot a Mozeček s Mazlíčkem, kteří vypadali velmi spokojení.
„Můj vůdce, právě jsou po obědě. Dostali svoji porci umělého mozku.“
„Nepřipomínej mi ten sajrajt, ještě teďka se mi zvedá kufr, když si na něj vzpomenu. Vůbec, tušíš, co nám Frank chce?“
„Můj vůdce, naprosto netuším, on je pořád zalezlý u vysílaček ve velící místnosti a moc nevychází. Má tam chemický záchod, který vynáším, když uklízím.“
„Achjo, je to magor, doufám, že má něco důležitýho.“

„Ty vole, tady je rigól, Franku, ty prase, tohle není tvoje kajuta na ponorce, kde si můžeš dělat co chceš.“
„Kakapitáne, toto neneřešte, poposlechněte sisi, coco sesem zazachytil,“ vymektal Frank a pustil nahrávku, která zněla jako hudba.
„Můj vůdce, to zní jako Pink Floyd,“ zamyslel se Kokot.
„Cože?“
„Stará hudba, máme v archívu nahrávky a mě se jejich písničky líbily,“ řekl Kokot a cosi hledal na jednom z vedlejších ovládacích panelů. Za chvíli začala hrát hudba.
„Můj vůdce, The Wall, jedna z jejich nejlepších věcí.“
„Hm, fakt to zní podobně,“ dumal Blázen a snažil se hodně kouřit, aby přehlušil okolní smrad.
„Franku a co si tedy objevil?“ řekl Kokot.
„Kakapitáne aa Kokokote, rorozluštil jjsesem, kkdo jeje pupůvvodcem zzvuku.“
„Kdo, nenapínej,“ odsekl Blázen a v hlavě mu běželo, že musí vypadnout.
„Tutuleni, Kakapitáne.“
„Cože?“
„Tutuleni, Kakapitáne.“
„Jako myslíš ‚tuleni‘?“ ujišťoval se nechápající Blázen.
„Aano, Kakapitáne, tutuleni.“
„Kokote, rozumíš tomu?“ otočil se Kapitán k Kokotovi.
„Myslím, že nám chce říct, že právě posloucháme tulení komunikaci,“ odpověděl Kokot.
„A co říkají?“ zeptal se Blázen.
„Toto nenevím, toto sesem jeještě nenerozluštil, aale sisignál sese dadá zazaměřit,“ vykoktal Frank.
„Takže ho můžeme vysledovat až k vysílači?“ zeptal se Blázen.
„Aano, Kakapitáne, aale jeje pěpěkně hhluboko.“
„Jak moc?“
„Dedevět kikilometrů, toto nanaše poponorka nenedá.“
„Ale ten malej křáp určitě jo, že jo Kokote?“ napadla spásná myšlenka Blázna.
„Můj vůdce, naprosto v pohodě.“
„Fajn, za dvě hodiny odplouváme na výlet,“ rychle vyhrkl Blázen a utekl z místnosti.

„Franku, ty ne, ty vole ty fakt ne,“ začal křičet Blázen, když se na molu zjevila smradlavá postava.
„Kakapitáne, pproč nene?“
„Čuchni si k sobě.“
„Jajá ninic nenecítím, Kakapitáne,“ oponoval Frank.
„Se ani nedivim, zůstaneš pěkně zalezlej tady a budeš na příjmu, kdybysme něco potřebovali,“ celkem nekompromisně rozkázal Blázen.
„Šéfe, snad nechce jet s náma,“ přišel odněkud Pong.
„Ne, už sme se domluvili, že nikam nepojede.“
„To rád slyším. Kdo vůbec jede?“
„Já, ty, Kokot, Karlos a Urgha, stačí?“
„Šéfe, naprosto dostatečně,“ zasmál se Pong a promnul svoji bradku.
„Tak se nalodíme, ne? Už na nás čekaj,“ řekl Blázen a odhodil vajgl obloukem do vody.

„Můj vůdce, my jsme připraveni a vaše křeslo čeká,“ přivítal Kokot příchozí.
„Měl jsem kratší rozhovor s Frankem, chtěl jet s náma,“ prohlásil Blázen, usadil se do křesla, vyndal přenosný popelník a začal balit brko.
„Můj vůdce, mohl jet s námi, nic by se nestalo,“ řekl Kokot a zapnul motor.
„No to fakt nevím jak by ses začal tvářit, až by ti Frankův smrad začal rozežírat kovový součástky a plošný spoje,“ zasmál se Kapitán, zapálil brko a mávl rukou.
„Vpřed,“ suše dodal.

Malá mimozemská ponorka zmizela pod hladinou moře a vyplula ven otvorem ve skále.
„Všichni v pořádku?“ zeptal se Blázen a pohlédl po Pongovi, Karlosovi a Urghze, kteří seděli u stěny na podélných sedačkách.
Karlos s Pongem věnovali pozornost svým bílým jedům a Urgha leštila nůž.
Kokot zapnul vysílačku, vyměnil s Frankem důležitá data a spustil triangulaci signálu.
„Franku, je ti jasný, že nás signál pravděpodobně zavede do Mariánského příkopu?“ zeptal se Kokot.
„Kokokote, jeje mimi toto nanaprosto jajasný.“
„Moment, to se neřeklo, Mariánskej příkop je skládka všeho možnýho bordelu, tam nemůže nic žít,“ vstoupil do rozhovoru Karlos.
„To se sice neřeklo, ale o důvod víc, proč ten signál prozkoumat, ne?“ zasmál se Blázen a začal balit další brko dne.
„Kapitáne, dobrá dobrá, vy ste tady kapitán a boss,“ přestal sýčkovat Karlos a vrátil pozornost k láhvi a kokainu.

„Celkem rychlej stroj, rychlejší než naše ponorka a veškerý čínský lodě,“ prohlásil po nějaké delší době Blázen, aby řeč nestála. Jediným zaznamenání hodným jest malá kalba probíhající v miniponorce a dlouhý nudný záběr na malý podvodní stroj, který se velkou rychlostí řítí dva kilometry pod hladinou moře.

„Můj vůdce, blížíme se k mariánkám,“ oznámil po další delší době Kokot a rozhlédl se po posádce v bujaré zábavě.
„Výborně, až budeš u hranice příkopu, dej nám vědět, sešup dolů si pěkně užijem. Budem první po dlouhý době, kdo se podívá úplně na dno,“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, my sme ale furt na dně,“ rozesmál se Karlos. Urgha trochu nechápala, ale Blázen ji vysvětlil, že to byl pokus o vtip.

„Můj vůdce, hranice příkopu, pět kilometrů pod mořskou hladinou, zapínám silové pole okolo modulu. Jsem připraven k sestupu.“
„Kokote, tak začni sestupovat,“ rozkázal Blázen a napjatě sledoval, kterak se ponorka přehoupla přes okraj a začala klesat.
V podstatě netrvalo příliš dlouho a začali narážet na odpad všeho druhu. Staré lodě, auta, letadla, minuli dokonce celou letadlovou loď, zbraně a viděli i několik atomových bomb.
„Můj vůdce, šest kilometrů pod mořskou hladinou a množství odpadu začíná hrozivě narůstat,“ oznámil Kokot.

1 2 3 4 5 6 7