Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 11. Blokáda

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Kakapitáne, sspopojení sese ssvětem oopět nanavvázáno. Sstatanice vyvypadá vv popořádku,“ promluvil z komunikátoru Frank.
„To rád slyším, máš tam Kokota?“ odpověděl Blázen.
„Můj vůdce, jsem tu. Kolegové tuleni mají docela rozsáhlé znalosti komunikačních technologií, takže s nimi byla radost spolupracovat.“
„Frankův puch jim nevadil?“ rýpl si Kapitán.
„Kakapitáne…“
„Můj vůdce, jsou civilizovaní a přicházejí do styku s všelijakými rasami, takže jejich přístup je přísně profesionálně korektní. Každopádně velmi důležité je, že z nějakého záhadného důvodu Matkopíchač zanechal u Titanu pouze jeden bitevník a menší okupační armádu.“
„No a cos jako čekal?“ nechápal úplně Blázen.
„Můj vůdce, vzhledem k tomu, co se děje na povrchu, čekal bych Titan vymazaný z map. Vždyť musí vědět, že tam máme chatu s hangárem.“
„Kokote, buďto udělali chybu nebo je to past,“ vstoupil do rozhovoru Pong, „ale nebál bych se ničeho, chyby využijeme a do pasti neskočíme. Osvobodíme Titan a potom Zemi.“
„Ty vole, Pongu, to je hodně odvážnej plán,“ s jistou ironií v hlasu řekl Starý přítel.
„Neser, já sem vyhladil celou zkurvenou civilizaci včetně toho posranýho císaře i s tím jeho bezkouličem,“ odsekl Pong a vzteky začal drtit krystal.
„Si dělám prdel, akorát mám obavy o svoji matku. Takhle napruženou a natěšenou sem ji snad ještě v životě neviděl. Trochu mám o ní strach, přeci jen není nejmladší,“ přiznal Starý přítel barvu a sklonil hlavu k jedné lajně.
„Nemusíš se o ni bát, za prvý se o sebe postará sama, za druhý budu vždy nablízku a za třetí se možná o svý matce dozvíš nějaký nový věci,“ zachechtal se Pong a natáhl nejdelší čáru ze stolu.
„Promiňte, že vám skáču do řeči,“ řekl Blázen, který zrovna umotal nové brko, „ale musíme rozhodnout, kdo zůstane tady a kdo půjde na Stanici. Někdo tady na to bude muset dohlídnout, protože Mozečka s Mazlíčkem budeme potřebovat nejspíš jinde.“
„Šéfe, plán už mám vymyšlený. Základnu ohlídá Frank s Doktorem, Stanici bude mít na starost Jack a zbytek poletí Kapkou osvobodit Zemi. Nějaký dotazy?“
„Ty dva chápu, ale proč já mám dělat hlídače?“ nechápal silně opilý Jack.
„Protože až osvobodíme Titan, někdo bude muset dohlídnout na podnik. Bar se nesmí zastavit, chápeš?“ odpověděl Pong.
„Myslím, že rozumím,“ souhlasil Jack, protože hromadný zabíjení ho nelákalo, kdežto představa rozjetý zábavy a hromady flašek ano.

Stanice byla nepoškozená a v kráteru byla menší strážní loď, kterou Pong rychle zlikvidoval jedním z paprskometů.
„Šéfe, nejspíš nemáme moc času. Mateřská loď brzo zjistí, že jedno z hlídkových plavidel neodpovídá. Jacku, až odsud odletíme, tak sejmeš všechno, co se tady objeví. Kokot připravuje Kapku ke startu, za deset minut mizíme,“ řekl a šel Jackovi rychle ukázat, kde je ovládání zbraní. Byl v klidu, protože věděl, že obrana je zcela nezávislá na Jackově stavu.

Přesně za deset minut byla Kapka připravena opustit parkovací dok.
„Můj vůdce, aktivuji maskování a chystám provést sken povrchu měsíce,“ řekl Kokot, když proletěli ochranným polem a Jack nahodil automatickou obranu.
Pro lidské oko a většinu přístrojů neviditelná loď několikrát obletěla Titan, kde zjistila několik početnějších výsadků zmrtvýchvstalých. Největší skupina se nacházela zcela nečekaně v kolonii Saturn VI a podle všeho byl Bláznův bar plný neplatičů, kteří plenili zásoby alkoholu a drog.
„No tak tohle mě fakt pořádně sere, to je banda zmrdů,“ vykřikl Kapitán, když mu došlo, na co se dívá.
„Šéfe, vyjebeme s nima rychle, ale nejdřív musíme dostat z oblohy ten jejich křižník. Navrhuji nějaké rychlé řešení, protože pak nebudeme mít moc času. Matkozmrd brzo zjistí, že se něco děje,“ řekl perníkem nabuzený Pong.
„Můj vůdce, dovolil bych navrhnout osvědčené černé mikrodíry. Nikdo z posádky nezaregistruje, že přišel jejich konec,“ pověděl Kokot.
„Kokote, pojďme na to,“ vyhrkl Pong a začal nabíjet generátor mikroděr.

Císařský temný bitevník byl skutečně impozantní. Bylo vidět, že jeho konstruktér strávil mnoho času u počítače a věnoval hodně pozornosti zdobným detailům. Reliéfy s pekelnými scénami byly skutečně povedené.
„Šéfe, můžu už vypustit Krakena?“
„Pongu, vydrž, ještě ho jednou obletíme a Urgha udělá pár fotek pro náš internetový profil.“
„Ehm…,“ začal netrpělivý Pong drtit krystal.
„Kapitáne, mám připravit přímý přenos?“ zeptala se Urgha.
„Ještě ne, čím déle zůstaneme v utajení, tím lépe. Jenom všechno zaznamenávej, až přijde čas, vhodně to sestřiháš a nahraješ na web,“ řekl Blázen a začal balit další brko.
„Kapitáne, nemám problém, zase budeme za hvězdy,“ odpověděla Urgha a odešla ke kamerám a fotoaparátům.
„Pokud všechno přežijeme,“ dodal cynicky Blázen. „A ty Kokote? Už můžeme odstřelit ten podělanej kosmoplán?“ zeptal se ještě, zapálil brko a otevřel lahváče.
„Můj vůdce, zaujímám pozici s nejlepším možným výhledem,“ odpověděl Kokot a navedl Kapku do pozice vhodné k odpalu červí míkrodíry.
„Šéfe, doprdele se zmrdama,“ zajásal Pong a stiskl velké červené odpalovací tlačítko.
Z přední části kapky vyletěla malá mihotavá tečka, jenž vysokou rychlostí mířila k temnému bitevníku. Jakmile zasáhla trup, začala fungovat gravitace, která během několika minut pohltila celou loď i s posádkou. Než se kdokoliv nadál, tak bylo po všem a vesmírem plulo jen několik drobných součástek a pár zmrzlých kusů lidských těl.

„Veliteli, co to kurva je…!?“ vykřikl operátor císařského temného křižníku, když zaregistroval přibližující černou mikrodíru.
„To je problém,“ stihl ještě velitel odpovědět, než ho pohltila temnota smrti, kterou už jednou poznal.
Světlo znovu uviděl v přijímací místnosti vyzdobené krvavě brutálními výjevy.
„A doprdele,“ proběhlo veliteli hlavou a do čekárny záblesky světla přinášely další členy jeho posádky.
„To snad není možný, už sme tady zas! Ten zasranej Matkopíchač a proradnej Císař o ničem takovým nemluvili. Vždyť sem kurva ještě nikoho ani nezabil,“ křičel jeden z vojáků a zoufale kolem sebe šermoval nožem, který ale nefungoval. Neublížil ani mouše.
Rachot otevíraných těžkých dveří prozradil, že celá posádka je kompletní.
„Vážení, vidím, že události se již daly do pohybu a jsem velmi potěšen, že můžu přivítat první navrátilce. Ste nepočítali, že se uvidíme tak brzo, žejo šmejdi?“ promluvil temně známý hlas, který se začal smát. Vládce podsvětí Nergal přišel osobně navštívit staronové maso do kotle na vývar.
„Věřili jsme, že budeme žít věčně,“ špitl nějaký hlas.
„Takovýhle hovna vám u všech čertů nakecal kurva kdo?“ chechtal se Nergal dál.
„Protože už to tady znáte, tak vynecháme úvodní školení a rovnou si půjdete odpočinout do starých známých kotlů. Nechal jsem povolat brigádníky pro udržování ohňů, čekám totiž pořádnej nával. A teď už padejte, kam patříte,“ zakončil Nergal uvítací projev, poodstoupil a pozoroval ztichlé mrtvé duše. Ty se seřadily do trojřadu a zamířily k topeništím.
„Stará bude mít radost, čeká nás hromada zábavy,“ zavřel Nergal dveře a zmizel do paláce.

1 2 3 4 5 6 7