V kolonii Saturn VI. vítězství začalo spolehlivě převažovat na stranu Odboje. Smyčka smrti byla utažena napříč ulicemi a uvěznila poslední desítky zmrtvýchvstalých v bývalém ústředním výboru a Bláznově baru. To byla věc, která ho hodně srala.
„Pongu, nejdřív dorazíme koloniální ředitelství a podnik si necháme nakonec. Musíme nejdřív vymyslet, jak ho co nejmíň zničit. Záchrana baru bude muset být velmi citlivá záležitost, rozumíš mi?“
„Šéfe, naprosto a myslím, že jsme na náměstí,“ odpověděl Pong a opatrně nahlédl do prostoru kolem ředitelství. Všechny přilehlé ulice byly zaplněné krví pomazanými odbojáři, kteří netrpělivě očekávali rozkaz k poslednímu masakru.
„Kapitáne, tak už zaútočíme?“ řekl hlasitě Karlos, který chytl loveckou náladu. Ostatně nebyl sám, horečka krvavé noci přemohla všechny a Kokot měl co dělat, aby udržel Mozečka s Mazlíčkem na uzdě. Z těch všech krvavých pachů a vyhřezlých mozků měli dost zamotaný hlavy.
„Vypadá to, že by konečně mohlo dojít na nože a meče,“ oznámila Stará dáma, která s Pongem monitorovala situaci.
„Už by se dalo, ale bude to nebezpečný. Cítí se na to vaše nabroušená hůlka?“
„Pongu, je připravená jako nikdy,“ usmála se.
„Dobrá tedy, zahájíme útok,“ řekl Pong a zapnul komunikátor.
„Odbojáři a odbojářky, před námi je poslední velká bitva, kterou musíme vyhrát a osvobodit náš skromný domov. Až zazní znamení, všichni najednou vyrazíme na steč a všechny ty zmrdy pozabíjíme. Zajatce jsme nebrali doposud, tak je nebudeme brát ani nadále. Hurááááá!!!“
„To byl dobrej válečnickej proslov,“ uznale pokýval hlavou Starý přítel.
„Pong občas umí povzbudit lidi, aby se dobrovolně vrhli na smrt. Nikdy mě to nepřestane fascinovat,“ souhlasil Blázen a zapálil brko, které v mezipauze ubalil.
„Můj vůdce, nezapomínejte také doplňovat tekutiny,“ přišel odněkud Kokot se dvěma otevřenými lahváči.
„Kokote, ty seš skvělej,“ radostně řekl Starý přítel a po jednom svižně šáhnul.
Pong začal odpočítávat od deseti k jedné a potom hlasitě zapískal na prsty.
Armáda odbojářů pochopila signál a z ulic do náměstí vtekly lidské vlny bažící po krvi.
„Necháme je udělat nejšpinavější práci a pak si půjde zabojovat se skutečnými soupeři. To nebude jako ve virtuálním trenažéru, matinko,“ uculil se Pong na Starou dámu.
„Mladíku, neměj obavy,“ oplatila mu úsměv.
V okolí ředitelství započala krvavá jatka.

Uplynula asi jedna hodina, během které počet odbojářů klesl zhruba na polovinu a zbývající zmrtvýchvstalí se ukrývali v úřední budově. Podle rozkazů Pongovi válečníci zastavili u vchodu a vyčistili příchozí uličku.
„Vážení spolubojovníci, nyní vyberu deset nejlepších z vás, kteří se mnou a tady s několika kolegy půjdou uklidit vnitřek baráku. Rozdělíme ho na úseky, které vyčistíme a půjdeme odspoda nahoru. Rozumíme si?“ oznámil Pong a vybral deset mužů, o kterých tušil, že se ničeho nebojí.
„Kdo chce jít se mnou, tak může,“ otočil se ke svým přátelům.
„Půjdu s Kokotem ohlídnout situaci kolem baru, má nějaký nápady, jak se jich bezpečně zbavit,“ řekl Blázen.
„Půjdu s Kapitánem,“ oznámila Urgha.
„Já taky, nechci bejt u toho, až moje vlastní matka zařve v boji,“ vzdychl Starý přítel.
„Tak to asi budeme jenom tři,“ zachechtal se Karlos a podíval pořádně upil z láhve.
„Fajn, nemám problém, aspoň pro nás zůstane víc masa. A teď mě dobře poslouchejte…,“ začal Pong vysvětlovat, kudy jednotlivé dvojice půjdou.

Stará dáma si skutečné zabíjení užívala takovým způsobem, že bylo Pongovi naprosto zřejmé jedno – nebylo její první. Smrtící hůlka fungovala opravdu brutálně, lámala kosti, vypichovala oči, uši ústa a zásahy do prdele byly taky hodně bolestivý. Tělo měla pružné jako padesátnice a Pong musel uznat, že skutečně válí. Kam vstoupila, tam zůstali mrtví.
Přestože Pong Starou dámu nepřestával jedním okem sledovat, přestal se o ni vyloženě bát a ukájel své zabijácké choutky. Nevynechal nic z tradičního odsekávání údů, propichování orgánů či otevírání lebek.
Postupně takto natlačili poslední zmrtvýchvstalé do horního patra, kde proběhla poslední dorážečka. Pong s Karlosem nechali okupanty Staré dámě, aby ještě jednou na stará kolena poznala pocit ze zabití posledního odpůrce. Toho si skutečně vychutnala, když klečel a prosil o milost, prorazila mu čelo holí a na hruď vyškrábala vlastní podpis.
„Pánové, neuvěřitelná zábava,“ řekla a byla velmi spokojená. Utřela hůlku od krve a šouravým krokem šla k Pongovi.
„To sme teda viděli, ale dámo, vypadáte, že jste zraněná,“ spatřil Karlos asi pěticentimetrový krvácející řez na noze matky Starého přítele.
„To není nic závažnýho, Urgha mi to stáhne několika stehy,“ odsekla Stará dáma, když pohledem zkontrolovala zranění.
„Dobře, tak asi půjdeme obhlídnout, co se děje u nás v baru. Mám docela žízeň,“ navrhl Karlos.

Bláznův bar byl v obležení velmi vyndaných odbojářů, kteří netrpělivě čekali, až otevře zatím nezničený podnik. Kokot chystal jakési zařízení a Urgha se Starým přítelem otevřela provizorní stánek se zásobami, které přivezli ze skladu, v němž byla schována Kapka.
„Šéfe, ředitelství je naše a tato milá nebezpečná dáma s holí byla neuvěřitelná. Nic podobnýho jsem v životě neviděl. Co se děje tady?“
„Pongu, ty zmrdy jsme natlačili dovnitř a Kokot chystá přenosné silové pole.“
„Šéfe a co s ním chce dělat?“
„Pongu, vyčerpáme z něj veškerý vzduch,“ odpověděl stručně Blázen a nervozně kouřil brko.
„Šéfe, to je hodně brutální, sice nic nezničíme, ale zato se všichni poblijou, poserou a zechčijou. Bude toho hodně k úklidu,“ řekl Pong a otevřel lahváče.
„Myslíš jo?“ podíval se po něm Kapitán.
„No, vím jak funguje vystavení člověka vakuu, není to nic pro měkoty,“ napil se Pong z lahve a pozoroval dění.
„Můj vůdce, vývěva je zapojená, začal jsem odčerpávat atmosféru,“ oznámil Kokot a zapnul přístroj.
„Kapitáne, není to moc krutý?“ zeptala se opatrně Urgha.
„Ani mi nepřijde, ti zmrdi s náma vyjebávají pěkně dlouho a dokonce se kvůli tomu vrátili z mrtvejch. Tak proč je neposlat zpět mezi mrtvý bolestivě, aby měli na co vzpomínat,“ odpověděl Blázen a pozoroval jednoho z uvězněných, který vyběhl ven.
Chvíli zmateně pobíhal, ale podle toho, že si chytl krk a začal zvracet, poznali přicházející konec. Nebožák po chvíli naplnil kalhoty chcankami a hovnem, vyvalil oči a z úst mu začal vylézat otékající jazyk. Krev z očí, nosu a uší oznámila smrt.
„Můj vůdce, pro jistotu je tam chvíli nechám. Vůbec nevíme, jakou mají životnost,“ řekl Kokot a šel uklidnit frontu ožralých odbojářů.
„Šéfe, tohle je hodně solidní prasárna,“ pokýval hlavou Pong.