Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 11. Blokáda

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Asi po třiceti minutách Kokot napustil vyčerpaný prostor atmosférou a vypnul ochranné pole.
„Můj vůdce, asi bychom měli jít zkontrolovat škody.“
„To souhlasím, tam to bude vypadat.“
„Šéfe, rozhodně jdu s vámi.“
Překročili několik posraných mrtvých zmrtvýchvstalých a podle puchu poznali, že je čeká pěkně náročný úklid.
„Na mě se rozhodně nedívejte, na tohle najmeme lidi,“ řekla Urgha ve chvíli ticha.
„By mě ani nenapadlo, chtít po tobě úklid,“ pověděl Blázen a bylo mu fakt zle od žaludku.

Část vykalených a krví omámených odbojářů Pongovi oznámila, že zabavila přistávací moduly zmrtvýchvstalých.
„Veliteli Pongu, ještě sme rozjetí a chceme osvobodit zbývající kolonie. Přidáte se k nám?“
„Helejte volové, podle našich pozorování na Titanu zůstává zanedbatelný množství zmrdů, takže si vemte třetinu lidí a udělejte co musíte. My se musíme soustředit na důležitější věci. Jestli ste si toho náhodou ještě nevšimli, Země je v totálním obležení,“ slyšeli rebelové od Ponga odpověď.
„Nemám problém, bratři a sestry za mnou!“ zavelel jeden z nich a dav zamířil k letišti.
„Pongu, myslíš, že to zvládnou?“
„Šéfe, já nevím, ale sfetovaný sou dost, tak by mohli zvládnout samostatnou vyhlazovací akci.“
„Když to vidíš takhle, tak jim dáme šanci,“ zapálil Blázen brko a otevřel lahváč.

Zkušenost říká, že lidem dávat příliš šancí nemá smysl. Většinu příležitostí totiž podělaj nebo si jich vůbec nevšimnou, ale v tomto případě to bylo naopak.
Samostatná operace odbojářů začala kostrbatě, ale nakonec se sehráli a dokázali pomoci lokálním vzbouřencům úspěšně povraždit zmrtvýchvstalé okupanty. Je tedy pravda, že bylo potřeba víc obětí a proteklo mnohem více krve, protože chyběla mentální Pongova podpora a smích Staré dámy se smrtící holí, ale nakonec sehráli pěkný orchestr masakru.

Asi dva dny trvalo, než najatí zaměstnanci vyčistili Bláznův podnik a mohli znovuotevřít. Ještě jednou a nadlouho naposledy Kapitán vyhlásil večírek zdarma, do kterého vrazil hromadu drog a několik desítek hektolitrů alkoholu. Po krátké poradě vedení Odboje usoudilo, že je nutné zařídit, aby účastníkům osvobozujícího boje zůstaly v hlavě jenom ostře přísný vzpomínky. Krev, maso, rozsekaná lidská těla, proudy krve a řev, jenž se zařezával do morku kostí, přelitý alkoholem a excitovaný silnými chemickými stimulanty. Něco takového málokdo do smrti zapomene.
„Kapitáne, v ulicích vládne neuvěřitelná pařba,“ přišel Karlos do soukromých prostor baru.
„Slyšel sem, Pong je ještě venku?“
„Jo je, nechal si postavit velký pódium a předvádí ty svý Kung-fu triky. Lidi ho žerou a těch fanynek, to by ses Kapitáne posral,“ řekl Karlos suše, nalil sobě panáka a začal drtit hroudu kokainu.
„Pong je hroznej magor, ale musím ho nechat slavit, jinak s ním nic dál nebude,“ zamručel Blázen, potáhl z brka a přemýšlel nad dalšími kroky. Titan získal zpět svoji svobodu, teď bude potřeba vybojovat to samé pro matičku Zemi.

„Hele, stará, zastav na chvíli,“ proplesknul přes hýždě Nergal Ereškigal, která zrovna věnovala pozornost nebeskému býku.
„Že já sem ti tuhle hračku pořizoval, to tě ten gigantickej čůrák tak vzrušuje?“ řekl nevrle.
„Je to jeden z nejlepších erotických kousků z Vulkánovy dílny a jo, ten falus mě fakt dostává, je vypiplanej do detailů a dokáže se sám postavit,“ hladila Ereškigal ocelové býčí koule.
„Ty mě sereš, já jdu sám,“ zakroutil Nergal hlavou a chystal se otočit.
„Co se miláčku vůbec stalo?“ zašeptala partnerka vládce podsvětí.
„Máme tu další várku navrátilců, tak sem je chtěl jít přivítat,“ odpověděl.
„To mě lásko zajímá, pojďme se na ně podívat,“ laškovně zamrkala Ereškigal, která věděla, že svého muže trochu nasrala. Ráda ho provokovala, byla přeci jen manželkou boha a kvůli tomu se nechtěla chovat jako nějaká pipka z kuchyně.

Přijímací hala byla plná překvapených bývalých zmrtvýchvstalých. Ani oni nečekali, že se vrátí do pekla brzy. Když jejich počet narostl tak, že byli k sobě namačkaní jako sardinky v konzervě, otevřel Nergal dveře.
„Tak vás tady vohnouti pěkně vítám. Stejně jako předchozím vám nemusím vysvětlovat místní pravidla, protože už je znáte, tak rovnou pěkně zamíříte ke svým kotlům. Teplota roztavený síry je příjemná a paliva máme nachystáno dostatek. Jo, kdybyste neznali tuhle krásku, tak to je moje stará a některý z vás si vybere ke svým zvrhlým choutkám. Zabít nikoho nemůže, ale s týráním a mučením problém není, to budete cítit do posledního nervu. Nějaký dotazy?“
Mezi příchozími zavládlo ticho a nikdo ani nepípl.
„Výborně, takže se pěkně seřaďte do trojstupu a ke kotlům poklusem klus!“ zavelel Nergal a políbil Ereškigal.
„Řekl bych, že se Blázen s Pongem dali do práce.“
„Lásko, co to pro nás znamená?“
„Že brzo máme očekávat značný přísun znovumrtvých duší. Musím přiznat, že se docela těším, protože už dlouho jsme nezažili opravdu pořádnou akci,“ řekl Nergal a pohledem zkontroloval proud mrtvých, jestli mu někdo příliš nevybočuje z řady.

„Šéfe, poslední bojovníci za svobodu se vrátili z kolonií. Sice jsou jejich řady značně prořídlý, ale nějakou návnadu pro děla dohromady ještě dáme,“ oznámil Pong.
„Už si skončil s tím divadlem venku?“
„Šéfe, skončil, musel sem trochu zvolnit mysl a srovnat myšlenky. Je vám doufám jasný, že v okolí Země jsou stovky nepřátelských lodí?“
„Ty vole, Pongu, říkáš mi fakt novinku a je mi jasný, že jich je lehce přesila,“ odpověděl Blázen a vyfoukl konopný dým.
„Šéfe, čeká nás skutečně jenom lehká přesilovka a právě nastal čas odletu.“
„Proč právě teď, nezapaříme ještě?“ přivřel Blázen jedno oko.
„Šéfe, teď není vhodná doba,“ odpověděl Pong zcela vážně.
„Pongu….? Takovýhle slova jsem od tebe snad ještě nikdy neslyšel,“ málem vypadlo Kapitánovi brko z úst.
„Šéfe, já vím, ale situace není úplně růžová. Může se docela dobře stát, že o Zemi přijdeme,“ řekl zcela vážně Pong.
„Ty vole, ty mě děsíš,“ zíral Blázen.
„Šéfe, to není mým cílem, ale jestli neseženeme další pomoc, tak jsme v prdeli.“
„Pongu, i to je mi jasný, úkoloval sem pro jistotu Doktora, aby se spojil s Jednookým,“ pověděl Blázen a začal balit velký brko.
„Šéfe, to rád slyším, jestli nemáte problém, tak za hodinu bysme teda vyrazili.“
„Nemám problém,“ řekl Blázen, zapálil špeka a začal přemýšlet.

Hodina utekla jako několik vykouřených jointů, když Blázen přišel do skladiště s Kapkou.
„Můj vůdce, armáda našich věrných odbojářů je již připravena na oběžné dráze, aby s náma vyrazila získat Zemi zpět pod kontrolu. Posádka je na svých místech připravena odstartovat,“ přivítal příchozího Kokot a počkal, dokud Kapitán nenastoupil.
Velitelský můstek Kapky hlučel ruchem až do příchodu Blázna, kdy najednou utichl.
„Kapitáne, všichni jsme připravení,“ řekla Urgha a natáhla od Ponga jednu velkou lajnu.
„Fajn, Kokote, vem nás nahoru,“ usadil se Blázen do kapitánského křesla a přitáhl popelník.
Kapka sebou lehce zachvěla a odlepila od podlahy.

Deset odbojářských plavidel očekávalo přílet Ponga a Kapitána.
„Kolegové odbojáři, naše velká chvíle nastala. Možná se někteří z vás z této akce nevrátí, ale budiž pro všechny útěchou, že vejdete do dějin. Nyní vám pošlu strategický plán, který bude něco jako zákon, který do posledního písmene splníte,“ promluvil Pong do mikrofonu. Reproduktor odpověděl souhlasně několika hlasy najednou.
„Můj vůdce, oni ještě netuší, že budou potravou pro děla?“ naklonil se Kokot k Bláznovi.
„Ne, ještě to nevědí a říkat jim to ani nebudem. Já vím, je to trochu sviňárna, ale prostě potřebujem odlákat pozornost, abysme mohli mezi ty zmrdy nenápadně vlítnout.“
„Mládeži, válka si žádá obětí,“ promluvila Stará dáma a nepřestávala hladit Mazlíčka po hlavě. Ten ji lásku oplácel dlouhým jazykem.
„Já nevím jestli to víte, ale ten váš Mazlíček má blahodárný vliv na moje křečový žíly,“ podotkla ještě.
„Matko…?“ pozvedl obočí Starý přítel.
„Serte na to, startujeme likvidovat vesmírný plavidla. Kokote, zapni motory a maskování,“ přerušil rozhovor Pong a zaujal pozici u zbraní. Začal přípravou pervitinových lajn, o nichže věděl, že jich bude potřebovat hodně.

Flotila bojovníků za svobodu vyrazila vstříc Zemi. Plavidla odbojářů se rozdělila do dvou skupin, které zamířily k armádě Temného kolegia a Zakázaného císaře.
„Co tam blbnou? Ví někdo, kde je Blázen s lodí?“ temně zamručel Matkopíchač sedící v kovové velitelské sedačce, když viděl přibližující skupinu svých pěti bývalých lodí. Hned mu bylo jasné, že jsou v rukou vzbouřenců z Titanu.
„Matkopíchači, právě k nám přilétá pět našich lodí, které neodpovídají na signál,“ promluvil z reproduktoru Zakázaný císař.
„U nás to samé, zničte je všechny,“ odpověděl temně Matkopíchač a marně přemýšlel, jestli se nejedná o podlou lest.
„Sundejte je z oblohy,“ rozkázal temně a obsluha zbraní vyslala pět torpéd.
Posádky odhodlaných válečníků z Titanu zkusily zareagovat, ale neúspěšně.

„Kapitáne Blázne, nemáme žádnou šanci. Všichni jsme mrtví,“ byla poslední slova, které v Kapce slyšeli.
„Šéfe a je po srandě, teď je řada na nás. Zdá se, že nás ještě vůbec nezaregistrovali. Máme kurva štěstí,“ promluvil Pong.
„Pongu, můžou nás kdykoliv objevit, měli bychom začít s útokem. Matkopíchač bude ještě pár minut přemýšlet, o co vlastně mělo jít,“ řekl Kokot.
„Je náš čas,“ pozoroval Blázen výhledem prostor před Kapkou. Byli hodně blízko.
„Kokote, snad nás ty atomovky nezabijou. Jsme příliš na dosah,“ dodal Kapitán.
„Neříkej, že po tom všem se bojíš atomovek,“ zachechtal se Starý přítel.
„Ale hovno, příteli. Jen sem se chtěl ujistit, že budeš s matkou v pořádku. To je to poslední, co bych chtěl. Přijít o kámoše a vzácný hosty,“ řekl Blázen a ještě pár sekund přemýšlel.
„Drahoušku, nesmysly neřeš a spusťte konečně show,“ promluvila Stará dáma.
„Dobře, Pongu, ukaž tomu temnýmu kreténovi, co jsme zač,“ uzavřel diskusi Kapitán Blázen. Pong radostně souhlasil a zmáčkl tlačítko.

První atomovka vybuchla mezi temnou flotilou a jaderný žár pohltil čtyři kosmické lodě. Krátce potom následovala další bomba a po ní zase další. Gigantická jaderná vesmírná bitva právě začala.

1 2 3 4 5 6 7