Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 12. Masakr u planety Země

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Ve všech osídlených koutech Země vládla panika. Záře atomových explozí osvětlovala oblohu, až obyvatelstvo ve dne bolely oči a na odvrácené straně od Slunce zmizela noc. Elektromagnetické pulzy zničily většinu laciné elektroniky a komunikace mezi jednotlivými oblastmi vázla. Země byla na pokraji zničení, tak jak dlouho nebyla. Vlády malých států se rozpadly a velké územní celky zavedly výjimečné stavy. Armáda a gangy rychle ovládly města a udržovaly relativní pořádek silou.

V jaderném pekle mezi epicentry explozí kličkovala Kapka a Pong vysílal jednu atomovku za druhou.
„Šéfe, je vám jasný, že zásoba atomovek není nekonečná?“ promluvil během jednoho velmi těsného úniku, kdy málem vlétli do exploze jádra poškozené císařské lidi.
„Dělej co můžeš, nejsou to snad jediný zbraně, který máme, ne?“ odpověděl Blázen a balil brko.
„Můj vůdce, jestli se Pong neurazí, pomohu mu,“ řekl Kokot a přihlásil se k druhé zbraňové konzoli.
„Vůbec ne, ser to do nich!“ vykřikl Pong a odpálil atomovkama další dva koráby zmrtvýchvstalých.
„Blázne, kdo vám tohle střelivo vůbec dodává? Pár atomovek sem už viděl, ale něco takovýho ještě ne,“ nadhodil Starý přítel, který těžko zpracovával děj před vlastníma očima.
„Beru je od takovej zvláštních týpků, který sou mrtvý a žijou na radioaktivní planetě, kde se věnují výrobě všelijakejch radioaktivních sraček od atomovek až po perník,“ řekl Blázen.
„Vesmír je plný překvapení,“ zakroutil Starý přítel hlavou a otevřel lahváč. Jeho matinka si bojový výlet užívala, měla Mazlíčka na klíně a drbala ho po čenichu.
„Dal by si někdo řízky s chlebem?“ ozvala se Urgha, která prohrabávala Kokotovo zavazadlo.
„Máme okurky?“ zeptal se Karlos.
„Myslím, že sem tam nějaké viděla,“ odpověděla.
Kapitán Blázen položil hlavu do dlaní, pak si vzal jednu velkou kyselou okurku a Kokot odpálil několik černých mikroděr. Ty v kombinaci s jadernými výbuchy způsobily docela zábavnou barevnou reakci, během které bylo pohlceno opravdu mnoho energie.
„Můj vůdce, ještě můžu přitopit pod termonukleárním kotlem,“ řekl Kokot suše a zavlnil knírkem.
„Počkej ty vole, vyšlu trojitou salvu,“ dodal Pong a rychle přenastavil raketomety.

„Co to kurva je…?“ otevřel doširoka oči Starý přítel, když se otevřelo peklo a mezi Zemí a Marsem vzplála plazma.
„Ultražhavé plazmové bomby s teplotou stokrát převyšující teplotu Slunce. Doplněné samozřejmě subatomárními minami,“ vysvětlil Kokot a byl na sebe celkem hrdý, protože to, co se nyní odehrávalo, bylo nepředstavitelné. Desítky temných bitevníků mizely v ohnivém holokaustu nejsmrtelnějších prvků vesmíru, trhané na jednotlivé atomy a nerozlišujíce člena armády temného kolegia od císařského vojáka.
Velitelský můstek Kapky byl přeplněný adrenalinem, alkoholovými výpary a vypocenými drogami. Srdeční pumpy jely plným výkonem a Pong s Kokotem neustávali v masívní destrukci nepřátelské flotily.
Jeden problém si ještě neuvědomovali a tím byl pomalu klesající počet střeliva. Respektive Kokot o problému věděl, ale prozatím se ho rozhodl udržet v tajnosti, aby zbytečně posádku nestresoval. O energii obavu neměl, protože zdroje ve strojovně byly skutečně velkolepě předimenzované.
„Můj vůdce, přístroje detekují velké množství záření a radiace šířící se po okolí,“ řekl, aby odvedl myšlenky.
„A to něco pro nás znamená?“ nechápal Blázen, protože věřil ochranným štítům.
„Můj vůdce, my jsme v bezpečí, ale může to způsobit škody na povrchu Země.“
„Tak s tím se budou muset všichni dole nějak vyrovnat, budem rádi, když se nám podaří Zemi nevymazat z oblohy,“ řekl Blázen tónem, z něhož byla cítit obava.

Vesmírný prostor mezi planetou Zemí a tím, co kdysi bývalo Marsem, zaplňovalo velké množství radioaktivních trosek a kup bordelu tvořených všelijakými plyny a vzácnými prvky, které vznikaly během fyzikálních reakcí mezi atomovými výbuchy, černými mikrodírami, subatomárními minami a explozemi energetických zdrojů zničených lodí.
Tomu všemu čelila Kapka, jenž rychlostí blížící rychlosti světla kličkovala tímto chaosem. Kokot byl v tuto chvíli jediný, kdo dokázal zpracovávat informace z vnějších senzorů tak, aby zůstali naživu. Pong víceméně střílel naslepo, protože při tomto nasazeným kvaltu nemohl zaměřovat přesně.
Posádka se celkem bavila, protože až na občasné házení, jenž nedokázaly inerciální tlumiče odstranit, prožívali zábavnou jízdu. Bylo to hodně divoký a Kokot v pravidelných hlášeních o stavu lodi vynechával informace o možných hrozících nebezpečích přicházející ze stran některých vzácnějších elementárních částic, které byly schopny v některých případech projít silovým polem a trupem. Ostatně několik drobných poškození v méně důležitých částech Kapky již zaznamenal.

Takto vše probíhalo několik dlouhých hodin, čítač zničených nepřátelských plavidel překročil 150 a po podlaze velitelského můstku Kapky se převalovalo větší množství pivních lahví.
Pong dovolil kolegům střídání u ovládání zbraní, protože mačkání tlačítek ho moc nevzrušovalo. Což se nedalo říci o Staré dámě se smrtící holí, kterou vypouštění atomových bomb neuvěřitelně bavilo.
„Synu, tohle je to nejlepší, co mě mohlo na starý kolena potkat. Vesmírná bitva na život a na smrt!“ křičela a její oči zářily jak dvě slunce. Urgha nepřestávala zaznamenávat veškeré události a volné chvíle využívala k jejich zpracování do vznikajícího videoseriálu.
„Matko, ty už si tohle někdy dělala, žejo?“ řekl Starý přítel, drbal Mazlíčka a fascinovaně sledoval přesnost jejích zásahů, která byla velmi blízko těm Pongovým.
„Synku, já sem toho dělala,“ odpověděla a pokračovala ve střelbě.
„Kapitáne, jak vůbec ještě dlouho tohle budem dělat?“ ozval se Karlos.
„Podle toho, jak bude potřeba. Jak sme na tom vůbec se zásobama jídla?“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, jídla máme dost,“ promluvila Urha.
„Sem měl zůstat v baru,“ zamručel nespokojeně Karlos.

„Pičo, co to kurva…?“ vykřikl Blázen, jenž rozsypal připravované hulení.
„Můj vůdce, dostali jsme přímý zásah extrémně rychlými částicemi, které prošly silovým polem a prorazily na několika místech trup,“ řekl klidně Kokot.
„Šéfe, jsme v klidu, tohle bylo poprvý.“
„Můj vůdce, úplně poprvé to nebylo, ale samoobslužné automaty opravy zatím zvládají,“ pokračoval Kokot a nepřestával poletoval Kapkou jako hadr na koštěti.
„Kapitáne, nechci moc rejpat, ale nehrozí nám nějaký nebezpečí?“ promluvil očividně vystíhovaný Karlos.
„Neser, když Kokot říká, že sme v bezpečí, tak sme v bezpečí,“ odsekl Blázen a hodil okem po Kokotovi. Ten nic neříkal, stejně jako málem mlčel Pong.
„Šéfe, z tohodle boje nehodlám utýct. Už jednou sme ty zmrdy zničili, zničíme je na sračky podruhý,“ musel prostě říct.
„Ale furt máme možnost vyzvednout přátele a zmizet z týdle části vesmíru někam do jeho neprozkoumaných částí,“ pokračoval Karlos ve stíhování.
„Já nikam nezdrhám, neopustím solidně vydělávají fabriku a celej byznys,“ mručel Pong a do vzduchu vstoupilo napětí.
„Ale je fakt, že takhle tady nemůžeme donekonečna poletovat. Dřív nebo později nám dojde veškerá munice a zůstaneme jen o energii,“ přemýšlela Urgha nahlas.
„Matku čeká pravidelná zdravotní prohlídka,“ řekl zblblý Starý přítel.
„Synku, nevím jestli bude mít teďka pan doktor čas. Vsadila bych se, že řeší úplně jiný problémy,“ zachechtala se Stará dáma.
„Kurva fix,“ vložil Kapitán Blázen hlavu do dlaní.
„Můj vůdce, zaznamenávám v tom chaosu velmi zvláštní data, myslím…“

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10