V podniku Madam Kawasaki bylo rušno. Nějaký trhan se dostal do sporu s Johnem Silverem a velmi hlasitě na sebe křičeli. Hong měl snahu je od sebe odtrhnout, ale bylo mu uštědřeno několik prudkých ran do obličeje.
„Šéfe, to sou kokoti. Koukejte, už sem běží Hirošima,“ s úsměvem ukázal Pong. Šéf ochranky se valil jako vlna tsunami davem čumilů. Když dorazil k místu bitky, napřáhl ruce, oba dva chytil pěkně pod krkem a zvedl nad podlahu. Chvíli sebou škubali, ale nakonec je přemohl nedostatek kyslíku a odpadli. Hirošima uvolnil stisk a pustil dvojici na zem.
„Vo co šlo?“ zeptal se Pong.
„Netuším, počkáme až se proberou, pak je ještě jednou zmáčknu a uvidíme, co z těch šmejdů vypadne,“ odpověděl suše Hirošima.
„Už proboha nic nemačkej,“ šátral John po berli a mátožně se zvedal.
„Pánové, tak se rychle vymáčkněte sami,“ zamručel Hirošima.
„Ten šmejd mi dal tohle,“ promluvil druhý muž a natáhl ruku s kroužkem černé kůže.
„Co to je?“ promluvil Blázen, který dobalil brko.
„Černá známka a Bill Bones ji dostal oprávněně,“ odpověděl John, který už stál na noze.
„Zase nějaká ezosračka?“ zeptal se Kapitán.
„Nikoliv, Bill Bones je zrádce, který ukradl mapu, jenž mu nepatřila. Máš ji vůbec sebou?“ pokračoval Silver.
„Nejsem zrádce, byl jsem s kapitánem Flintem skoro až do jeho mrzkého konce. Mapa měla bejt mojí pojistkou, ale vydat se sem, byla očividně chyba,“ řekl Bill sklesle.
„Tak mi ji dej,“ natáhl John Silver ruku.
„A to kurva ani náhodou,“ vstoupil do rozhovoru Pong, „přes mapy k pokladům je tady můj kurva Šéf.“
Jeho sveřepý výraz způsobil ticho, až byly slyšet pouze tlukoucí srdce. Blázen vyfoukl oblak dýmu a natáhl ruku k roličce pergamenu, který Bill pevně svíral.
„Tak moment,“ natáhl paži John.
„Žádný moment,“ řekl přísně Blázen a vzal mapu.
„Tak to je konec mé cesty, jsem mrtev,“ promluvil sklesle Bill Bones.
„My tě zabíjet nebudem, nejsme magoři,“ kroutil hlavou Pong.
„Ta známka mě zabije,“ nesouhlasil Bill.
„Má pravdu, je napuštěná jedem,“ pověděl John.
Bill Bones se začal kroutit, klekl na kolena a z úst mu začala vytékat krvavá pěna.
„Ale to je mi hnus zákeřnej,“ odplivl si Pong.
„To víš, stará pirátská tradice. Umřel čestně,“ vysvětlil Silver a flusnul umírajícímu do obličeje.
„Taky tradice?“ rýpl si Blázen.
„Ale hovno, to je osobní,“ odsekl John a pajdal k barovému pultu.
„Já radši už půjdu a řeknu obsluze, aby tady poklidila ten svinčík kolem dokola,“ promluvil Hirošima a odešel.
„Šéfe, pojďme dát pivo a pořádně hodit řeč s tím pajdavým mrzákem. Hodně mi tu smrdí pořádný dobrodružství.“
„Rozumnej nápad, docela mi z toho vyschlo v krku,“ souhlasil Blázen.

„Johne, teď nastala nejlepší chvíle, abys začal zpívat písničku o pokladu,“ řekl Blázen, když konečně svlažil hrdlo čerstvě natočeným pivem.
„Kapitáne Blázne, rozbalte mapu a já vám k ní něco povím,“ odpověděl John a vyexnul sklenici napěněného moku. Kapitán rozbalil pergamen a Silver začal slzet, když ho spatřil.
„Vážení, vidíte kus mého života. Aby tahle mapa mohla vzniknout, muselo zemřít dvanáct mužů. Víte, když kapitán Flint odešel s těmi muži, aby poklad ukryl, nikoho ze zbytku posádky nenapadlo, že se vrátí sám. Tehdy ukázal opravdu velikou krutost.“
„A co všechno schoval a kde to vlastně leží?“ zeptal se Pong.
„Na jaký planetě se poklad nachází, víme my všichni z jeho posádky. Co všechno to je? Hlavně složitá odpověď, protože v těch truhlách byly jen ty nejdražší kovy a drahokamy světa. Kapitán Flint byl ze starý školy a miloval blyštivý vzácný pozlátka. A tahle mapa říká, kde přesně čekaj, až někdo přijde, sebere je a odveze.“
„Rajská hudba pro moje uši a o jaký ceně se vlastně bavíme?“ řekl nadšeně Blázen.
„Kapitáne, vzato podle dnešních měřítek by se za všechno dala pořídit jedna menší planeta,“ odpověděl John a oči mu svítili zlatým pohledem.
„Šéfe, tak kvůli tomuhle už stojí zato pozabíjet dvanáct členů vlastní posádky,“ uznale pověděl Pong.
„Co tím chceš říct, ty vole?“ hodil po něm Blázen takový zvláštní pohled.
„Šéfe nic,“ usmál se Pong.

„Kapitáne, to je nějaká blbost,“ nesouhlasil Jack s výpravou, když vedli diskusi v salonku.
„Tak může to být blbost, ale nic za prozkoumání nedáme,“ oponoval Blázen.
„Kapitáne, víte jak tyhle příběhy o hledání pokladů probíhaj. Stejným způsobem jako seriály snažící divákovi dokázat pravdivost konspiračních teorií. Každý díl končí blbou poznámkou, že v příštím díle odhalí důležitou stopu, která vede k bohatství,“ pokračoval Jack.
„Ty mě ničíš tím svým pesimismem,“ pověděl Kapitán.
„Má pravdu Kapitáne, příběhy o hledání pokladů jsou pro děti,“ přidala se Urgha.
„Ty taky?“ zakroutil hlavou Blázen.
„Šéfe, v klidu, já sem rozhodně nadrženej a řekl bych, že na mě leze fakt silná zlatá horečka.“
„A já bych se taky přidal, pohádky o hromadách zlata sem měl jako dítě hrozně rád,“ vstoupil do rozhovoru Karlos.
„To sem fakt překvapenej, že nejsem jedinej, koho ještě drží dětskej sen o cestě za pokladem,“ uleveně Blázen vyfoukl kouř.
„Můj vůdce, kdy vyrazíme? Stejně nemáme nic pořádného k práci, tak proč si nezaletět na výlet?“
„Kokote, co nejdřív. Až se budeme vracet, vyzvedneme nějaký atomovky, který sem objednal. Spojíme příjemné s užitečným a prázdný ruce rozhodně mít nebudeme,“ zasmál se Kapitán.
„Já jsem domluvená s Madam Kawasaki, že dáme dámskou jízdu a byznys tudíž nechám na vás,“ řekla Urgha a odešla.
„Šéfe, výbornej nápad navštívit radiáčky, stejně mi dochází radioaktivní perník.“
„Pongu, snad ho nebereš příliš často?“
„Můj vůdce, já ho hlídám, aby nezačal příliš svítit. Měl by pak špatnej vliv na elektroniku,“ řekl Kokot a Blázen si nebyl jist tím, zda-li viděl náznak ironie či nikoliv.

„Hongu a Johne, vy dva pojedete s náma, protože vás tady nechci nechat samotný, abyste toho neposrali ještě víc. Až budeme mít všechno za sebou, tak půjdeme všichni po svejch cestách. Rozumíte?“ vedl Blázen rozhovor.
„Kapitáne, naprosto dokonale,“ odpověděl John Silver.
„Výborně, teď dáš Kokotovi souřadnice tý zatracený planety a Hong poletí s tebou. Sejdeme se na orbitě,“ řekl Blázen, típl zbytek brka, dopil pivo a opustil barový pult.

Kokot, Pong a Karlos již byli na palubě Kapky a prováděli předstartovní přípravu, když Kapitán dorazil na můstek. Smetl popel z křesla a radostně usadil zadnici. Začal ihned motat brko.
„Kokote, souřadnice od Johna máš?“
„Můj vůdce mám.“
„A co si o nich myslíš?“
„Můj vůdce, vedou k zastrčené a ničím výjimečné neobydlené planeta. V podstatě asi ideální místo pro ukrytí pokladu.“
„A to rád slyším,“ nasál Pong lajnu.