„Tak to je perfektní! Máme to všechno?“ vykřikl Ředitel, který již delší dobu stál za Ronem. Ten sebou cukl.
„Máme,“ odpověděl kameraman.
„Vážení diváci, viděli jste sami hovořit specialistu přes zvláštní události. Před námi leží opravdu výjimečný objev století. Další detaily se dozvíte v další části. Děkuji za pozornost,“ řekl Ředitel tradiční větu.

Vyšetřovatelé Velké rady ukončili svá pátrání asi po pěti dnech, které posádka konspiračních novinářů využila k natočení maximálního počtu hodin materiálu a k seznamovaní s různými lidmi, které většinou požádali o názor do kamery.
V zasedací místnosti sedělo několik lidí se svým ředitelem.
„Vážení diváci, šestý díl našeho dokumentárního pořadu o pátrání po zombifikovaných nacistech z Měsíce věnujeme rekapitulaci veškerých informací, jenž jsme doposud získali a několika novinkám, které vám v průběhu představíme. Nyní si zopakujme vše podstatné, co víme,“ řekl Ředitel a odložil mikrofon.
„Helejte, sestříhejte šestej díl nějak akčně, ať diváky neuspíme. Mezitím jsem tady s Ronem sepsal článek na náš web a do věstníku, ve kterém stručně popisuji naše dosavadní zjištění, abysme trochu rozvířili vodu a zvedli zájem o naše nový dílo,“ dodal a hodil na stůl několik popsaných papírů.
„Vážně napsal Ředitel článek?“ sklonil se jeden z vedoucích k Ronovi.
„No jasně, já sem jenom archivář, který dodává podklady,“ odpověděl a tvářil se neutrálně.
„Řediteli, máme ho přepsat a nahrát?“ zeptal se kdosi další.
„Rozhodně, někdo musí opravit chyby,“ potvrdil Ředitel.
„Já chyby nedělám,“ pomyslel si Ron sám pro sebe, ale nahlas raději mlčel.

Nejdříve nikdo z normálních lidí článku o zombifikovaných nacistech, zmrtvýchvstalém Temném kolegiu a jakémsi Zakázaném císaři nevěnoval pozornost. Jenže jak to tak bývá s články na Internetu, dřív nebo později si jich někdo všimne. Takže nastala situace, že z komunity příznivců konspiračních teorií článek unikl do bulvárních médií a po nějaké době jej převzala i mainstreamová média.
Nikdo z těch vážených žurnalistů už nemohl ignorovat strach a paniku, která se šířila Galaxií a zvláště u mentálně slabších čtenářů vyvolávala strach z apokalypsy. Marné bylo psaní vědeckých článků, marně celebrity vysvětlovaly fanouškům, že se není čeho bát, protože zmrtvýchvstání není nic špatného a čas od času prostě nastane. Média šířící alternativní pravdu měla žně. Tolik čtenářů neměla od poslední války mezi planetami v souhvězdí Střelce.

V okamžiku, kdy se začala šířit opravdu masová panika a informace byly nafouknuté k prasknutí, musel zasáhnout Velká rada. Neověřené informace, které byly značně přemnožené mezi obyvatelstvem, hovořily o tom, že zmrtvýchvstalé Temné kolegium a Zakázaný císaře vyhrožují totálním zánikem naprosto všeho, postupně nabyly obludných rozměrů a bylo potřeba jim věnovat pozornost. Proto mimořádně zařadila Rada debatu o této události do kalendáře na příští měsíc.

„Vážení diváci, poslední dny registrujete mnoho zpráv, které nejasně hovoří o probíhajících tajemných událostech. Jsem hrdý, že jsem mohl být u všeho od začátku a spolu se mnou i vy. Jisté je, že máme před sebou velikou záhadu, jejíž tajemství musíme odhalit. Stojí tu vedle mne specialista přes zmrtvýchvstání a má pro nás několik odpovědí. Pane profesore, můžete divákům vysvětlit, jak tato mimořádná událost probíhá?“ seděl u konferenčního stolu Ředitel a vedle sebe měl jednoho z vedoucích převlečených za profesora teologie.
„Ehm, pane redaktore, to je velmi složitá otázka. Zmrtvýchvstání máme v historii mnohokrát zdokumentované, ale nikdo nikdy kompletně nesepsal, jak celý proces probíhá. Samozřejmě, máme několik teorií, z nichž některé nepopírají existenci pekla,“ začal mluvit rádobyprofesor.
„Chcete říci, pane profesore, že peklo existuje?“ ujišťoval se Ředitel, že všemu dobře rozumí.
„Pane redaktore, to je velmi složitá otázka a vědecká komunita není schopná najít shodu. Někteří tvrdí, že jde pouze o projev osobní víry, kdežto jiní zastávají vědečtější přístupy a nepopírají existenci pekla v některé z paralelních realit.“
„Pane profesore, to je velmi vyčerpávající odpověď. Dá se říci, že do toho všeho zapadají i zombifikovaní nacisté z Měsíce?“ pokračoval Ředitel v rozhovoru.
„To lze jenom těžce říci, protože odborná společnost neprovedla v této oblasti výzkum a nelze zaručeně říci, jestli zombie může vstát z mrtvých či nikoliv.“
„Vážení diváci, slyšeli jste názor skutečného odborníka a nyní víme, že naše pátrání ještě není u konce. Pane profesore, děkuji vám za přínosný rozhovor a s diváky se těším na shledání u dalšího dílu,“ zakončil Ředitel rozhovor a natáhl ruku pro lahváče.

Médea byla druhý den na cestě a Ředitel se svými zaměstnanci věnoval většinu času chlastání a psaní dalších konspiračních článků. Vzhledem k panice, která běžela od jednoho konce Galaxie ke druhému, tušili, že další mediální bouři už nezopakují. Pracovali tedy hlavně nad texty pro budoucí diváky nového seriálu o pátrání po zombifikovaných nacistech z temné strany Měsíce.
„Vážení diváci, vítám vás u sedmé části pátrání. Právě sledujeme jednu z posledních stop, jenž nás vede ke vzdálené planetě osídlenou primitivní civilizací. Dle našeho svědka právě tam můžeme najít informace o možných způsobech zombifikace a zmrtvýchvstání,“ začal mluvit Ředitel do kamery.
„Pane, my nemáme žádnou stopu a nemáme ani svědka,“ špitl jeden z vedoucích.
„To nevadí, něco prostě vymyslete, abysme se pohnuli dál,“ odsekl Ředitel.

K planetě Paradise zaměřené na turismus dorazili během místního večera a okamžitě zamířili k luxusnímu hotelu na jednom z mnoha neobydlených tropických ostrovů. Uvítala je skupina modrých dívek nahoře bez a ihned byli odvedeni k hotelové recepci.
„Zase nějaký socky,“ řekl recepční kolegyni, když skupina konspiratiků vešla do vestibulu, ale nahodil profesionální úsměv a přivítal nově příchozí.
„Dobrý den, jdete naprosto včas, dnes se nám uvolnilo několik pokojů s výhledem na moře.“
„Výborně, prosím jeden pokoj pro mě a pak tři pokoje s přistýlkami pro můj tým,“ řekl Ředitel a pozoroval recepčního. Ten si znovu něco pomyslel o sockách, ale nedal nic znát a vybral ty nejhorší pokoje, které měl k dispozici.

Ředitel, Ron a několik zaměstnanců leželi v lehátkách na pláži a kochali se výhledem na skákající delfíny. Že se v tu chvíli na hranici solárního systému vynořilo několik lodí pokrytých nacistickými symboly, zjistili až v okamžiku, kdy plavidla zastínila slunce a kdosi začal vysílat hlášení.
„Jmenuji se Adolf Hitler a jsem vůdcem vyhlazovací armády. Jestli mě někdo slyší, tak má deset minut k tomu, aby připravil duši k bezpodmínečnému vyhubení,“ promluvil temný hlas s německým přízvukem.
„Co to kurva…?“ vstal jeden z vedoucích vyděšeně z lehátka.
Ředitel však zachoval chladnou hlavu, protože situace vyžadovala krizové řízení a otočil hlavu k Ronovi.
„Máš šest minut, abys zařídil rozhovor. Máme jedinečnou příležitost.“
„Pane Řediteli, zkusím všechno co bude v mých silách, vy zatím udělejte pár záběrů a odešlete všechno do centrálního archívu, kdybychom se odsud nedostali. Tohle je zatracená náhoda,“ odběhl Ron.

„Vážení diváci, právě jsme svědky nečekaných událostí,“ stál Ředitel před kamerou, kterou ovládal značně nervozní vedoucí.
„Konečně máme možnost kontaktovat armádu údajně zombifikovaných nacistů pod vedením samotného Adolfa Hitlera. Pokud se vše podaří, budeme prvními lidmi, kteří hovořili se skutečnými nacistickými zombies.“