1 2 3 4 5 6 7

Mezitím, kdy Ředitel natáčel vstupy pro diváky, Ron seděl ve velitelském můstku Médei a připravoval rozhovor, který by mohl být jeho poslední. Nalil do sklenice poctivou dávku pálenky a zapnul komunikátor.
„Tady Ron a volám flotilu Adolfa Hitlera. Než nás zabijete, tak bychom chtěli udělat rozhovor s Vůdcem,“ řekl a čekal. Nikdo neodpověděl, tak zkusil hovor znovu.
„Tady Ron ze soukromé konspirační kanceláře a pátrám po zombifikovaných nacistech z odvrácené strany Měsíce.“
Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo šumění a promluvil nějaký hrdelní hlas s německým přízvukem.
„Sieg heil, tady Helmut z Hitlerovy tiskové kanceláře. Vážně si myslíte, že pro vás bude užitečné, strávit posledních pět minut života s naším Vůdcem?“
Ron se zamyslel a odpověděl.
„Šlo by domluvit deset minut?“
„Zeptám se,“ nakrátko utichl hlas.

Ron dopil sklenici s alkoholem a nervózně pozoroval hodinky. Sekundy utíkaly a komunikační zařízení mlčelo.
Napětí, jenž by se dalo krájet, přerušil známý hlas.
„Máte štěstí, Vůdce je příznivec konspiračních teorií a udělá si na vás deset minut. Pak zemřete.“
„Výborně, za chvíli jsme u vás,“ nadšeně vykřikl Ron.
„Heil Hitler!“ odsekl hlas a umlkl.

U hotelu přistál černý přepravní člun pokrytý nacistickými symboly. Ze dveří vyšla postava v koženém kabátě a plynovou maskou přes obličej, ze které vycházel v rytmu dýchání dým. Ředitel s Ronem a kameramanem opatrně přišli k vytaženému nástupnímu schodišti. Nacistický strážce rukou naznačil, že mají vstoupit.
Vystoupali vchodem do útrob plavidla a pro diváky zaznamenávali vše spatřené.
„Rone, vypadá to tu docela děsivě,“ řekl Ředitel Ronovi, když viděl obrazy Adolfa Hitlera a vlajky s hákovými kříži.
„Řediteli, jsme v nacistické lodi, tak co byste chtěl,“ odpověděl Ron a měl takový divný pocit.
Strážce je odvedl do zasedací místnosti s výhledem do vesmíru.
„Tady počkejte,“ řekl suchým hlasem, vyfoukl dým, odešel a zamkl za sebou.

Během několika minut je transportér převezl k velitelské lodi nacistické flotily a museli uznat, že je skutečně velkolepá. Pilot provedl jeden oblet, nejspíš aby se mohli pokochat a pak namířil do přistávacího doku.
Velkolepá kovová výzdoba Ředitele a jeho společníky opravdu ohromila. Nacistický design ostatně v průběhu dějin fascinoval ledaskoho, ale toto byl extrém. Veškeré vybavení od křesel, stolů, přes jídelní příbory a nádobí, až po lustry a párátka bylo zdobené hákovými kříži, lebkami a tajemnými runami, jejichž smysl neznalému unikal.
Kouř vyfukující stráže dovedli trojici do velitelského můstku, kde již čekala postava se skříženýma rukama.
„Heil Hitler!“ pozdravili strážci a postava odpověděla lehkým pozvednutím pravice.
„Vůdce, zde stojí novináři, kteří s vámi chtěli udělat rozhovor,“ řekl jeden ze strážců a zafuněl.

Adolf Hitler obešel návštěvníky kolem dokola a zdálo se, že je pečlivě prohlížel.
„Kdo z vás nás kontaktoval?“ promluvil.
„Já,“ řekl Ron.
„Co z toho budete mít? Sláva je moje,“ zeptal se.
„Pane Hitler, chceme znát pravdu. Byli jsme na Měsíci a tam jsme nenašli ani stopu,“ pokračoval Ron.
„Měsíc náš velký národ opustil a chceme vybudovat novou Tisíciletou říši nesmrtelných, která pojme celou Galaxii,“ odpověděl Hitler.
„To je opravdu velký cíl,“ uznale pokýval Ron hlavou a nenápadně zkontroloval jestli kamera běží.
„Máme vizi a máme moc. Pohleďte, co čeká vás všechny. Čas planetě vypršel,“ zafuněl a odvedl trojici k výhledu ven.

Lodě nacistické flotily vypustily automatické sondy, které zamířily k povrchu planetu. Adolf Hitler zmáčkl tlačítko, výhled ven potemněl a začal ukazovat dění v atmosféře. Jako naschvál do výřezu pustil přenos z ostrova, kde byl jejich hotel a tak mohli v přímém přenosu pozorovat vypuštění plynu a smrt svých kolegů a přátel.
„Proč to všechno?“ zeptal se vyděšený Ředitel, který konečně ucítil svůj konec a před očima mu běžel celý život v konspirační úpravě.
„Ještě to nekončí, dívejte se,“ řekl Adolf Hitler významně.
„Co to kurva…?“ proběhlo jim hlavou, když viděli na vlastní oči křeče umírajících, vysychající tváře a znovupovstání zemřelých.
„To ten plyn,“ konstatoval Ron a nyní spolehlivě věděl, že zombifikovaní nacisté skutečně existují.
„Ano, ten plyn. Produkt velké tragédie, jenž nám dala nečekaný dar. Nesmrtelnost,“ pyšně vyfoukl kouř Hitler.
„Jak se vám to podařilo?“ nechápal Ron a pozoroval Ředitele, který mlčel a potil se.
„Souhrou mnoha okolností, které zůstanou dějinám utajeny. Vězte však, že hlavní roli hraje Kapitán Blázen, kterého si nechám až na úplný konec a udělám z něj svýho otroka,“ zahřímal temně Adolf Hitler, až dýmal jako parní lokomotiva.
„Bingo! Já to věděl!“ vykřikl radostí Ron a Ředitel s kameramanem na něj nechápavě pohlédli.
„Řediteli, to je moje poslední konspirační teorie, na který v soukromí pracuji. Všechny nitky vedou ke Kapitánovi Bláznovi.“
„Cože? To mi říkáš až teď?“ vykřikl Ronův nadřízený.
„Pane Řediteli, byla to až příliš odvážná teorie, které jsem se sám bál,“ vysvětlil mu Ron.
„Mlčte, váš čas se naplnil a budete zombifikování,“ přerušil je zombifikovaný Adolf Hitler, ale jeho slova zanikla v poplachu.

„Vůdce, nedaleko nás se objevila mohutná flotila neznámých temných lodí,“ přiběhl pobočník.
„Co chtějí?“ zeptal se Hitler.
„Abychom se okamžitě vzdali,“ odpověděl voják a zadýchaně odfukoval kouř.
„A kdo to je?“
„Vůdce, nějaký Matkopíchač s Temným kolegiem a Zakázaným císařem. Prý jim to tady patří.“
„Od kdy?“
„Vůdce, prý od teď.“
„Zničit, okamžitě zničit všemi prostředky,“ zařval Adolf Hitler, až se jeho hlava ztratila v oblaku dýmu.
„Rozkaz,“ zmizel voják.

Zanedlouho započala monstrózní bitva, ve které lítaly rakety všemi směry a vakuum protínaly smrtící laserové paprsky. Velmi rychle bylo jasné, že armáda Temného kolegia je mocnější a velikost Hitlerovy flotily se rapidně zmenšovala.
Velitelská loď dostala mnoho zásahů. Kameramanem projela uvolněná tyč a na místě ho zabila. Ron neváhal, sebral paměťovou kartu a nechal Ředitele ředitelem, protože ten se nervově zhroutil a odmítal odejít. Události posledních minut ho naprosto zničily a upadl do kataleptického stavu.

Ron na všechno sral a myslel jen na vlastní přežití. Prchal hořící lodí, vyhýbal se vybuchujícím počítačům a přetrženým drátům pod vysokým elektrickým napětím, jenž jiskřily při kontaktu s kovovými stěnami. Sebral ze země tyč a používal ji k odklízení trosek a roztrhaných nácků. Nyní měl možnost na vlastní oči vidět kusy vysušených těl a když spatřil utrženou hlavu bez masky, měl naprosto jasno. Musí přežít.
Utíkal do doku, kde byl přistávací transportér. Věděl, že to je jeho jediná šance a měl ohromný štěstí, když zjistil, že je stále na místě. Velitelská loď zombifikované nacistické armády začala kvílet bolestí a silová pole se začala hroutit. Dveře modulu zavřel přesně ve chvíli, kdy nastala mohutná exploze, která vyvrhla Rona do hlubin temného vesmíru.

Měl docela štěstí, protože asi po čtrnácti dnech byl nalezen kontejnerovou lodí přepravující vytěženou rudu, jejíž posádka ho předala vyšetřovacím orgánům Velké rady.
Výslech trval skoro měsíc a když vyšetřovatelé zjistili, že opravdu z Rona nic kloudného nedostanou, propustili jej na svobodu. Za poslední peníze, které mu zůstaly po zaplacení všech právníků, se vrátil zpět na domovskou planetu. Začal ihned dopisovat tajnou zprávu o vlivu Kapitána Blázna na vznik zombifikovaných nacistů, kterou posléze zveřejnil.
Zpráva způsobila několikahodinovou bouři v prostředí společenských sítí, jejímž výsledkem bylo naprosté Ronovo zesměšnění za nejdebilnější konspirační teorii století.

O dalších pár dnů později byl Ron předvolán před představenstvo společnosti, kde mu bylo stručně vysvětleno, že se má okamžitě spakovat a doufat, že právní zástupce společnosti Pong & Co nepodá žalobu na ochranu osobnosti.
Ron se ani nesnažil bránit, jelikož mu okamžitě došlo, že po smrti Ředitele již nemá ochránce a vedení společnosti si musí krýt záda, aby nebylo zesměšněno a akcionáři odvoláno. Je tedy potupně propuštěn bez nároku na jakékoliv odchodné, což ho hodilo do naprosté bídy, protože nikdo neměl zájem o propuštěného konspiračního teoretika a umírá všemi opuštěn o pár let později v nuzném chudobinci.

1 2 3 4 5 6 7