- příběh 081
mimozemský trpaslíček dorazil na setkání obyvatel městečka, ve kterém kratší dobu žil a jenž svolali lidé zneklidnění záhadnými světly na obloze, zvuky v hlubinách pod městem a častým mizením dětí a důchodců. pozváni byli také zástupci vlády, armády, vědců a lékařů. po třech hodinách bouřlivé diskuse, kdy na sebe všichni řvali, konečně kdosi řekl zásadní věc, na kterou trpaslíček celou dobu čekal.
"všimnul si vůbec někdo, že všechny záhadný jevy a mizení sousedů začalo přesně ve chvíli, kdy se k nám přistěhoval tento záhadný malý zakrslý cizinec?" ukázal občan prstem na trpaslíčka. zasedací místnost utichla a veškeré zraky zamířily k trpaslíčkovi, který doposud mlčel a laserovými paprsky vycházejícími z očí propichoval jednoho domorodce po druhým.
"dobře, prokoukli jste mě a je čas jít s pravdou ven. opravdu nejsem z tohoto světa a přišel jsem, abych na vás prováděl výzkum," řekl suverénním hlasem. ticho by se dalo krájet.
"to je dobrej fór, " promluvil hlas jakéhosi občana.
"vážně někdo věří, že by se nám pravý mimozemšťan přiznal, že přiletěl z cizí planety, aby nás zkoumal? někdo takový by chtěl zůstat v utajení a nedával by hloupě najevo svoji přítomnost."
"sousede, to dává logiku. musíme hledat původ záhady jinde, " řekl kdosi jiný a setkání pokračovalo dál. mimozemský trpaslíček se mezitím nenápadně vypařil, aniž by si toho kdokoliv všiml a šel do velký jeskyně pod pronajatým domem, kde mučil unesený domorodce a připravil k odpálení obří nálož, aby po sobě zničil veškerý stopy.

- příběh 082
mimozemský trpaslíček vyrazil na lov zdivočelých divochů. povolení sice nedostal, ale to mu nezabránilo přiletět do divošský vesnice jako zdivočelá voda. jen tedy nepočítal se sluníčkáři - ochránci přírody a primitivních domorodců, kteří po předchozích špatných zkušenostech již byli připraveni na ilegální lovce. sotva trpaslíček vystoupil z lodi a začal kosit divochy jako na zdivočelým bále, jeden ze sluníčkářů ho trefil přímo mezi oči a na místě zabil. divoši trpaslíčka stáhli z kůže, vykostili a maso uvařili k večeři. z trpasličí pokožky později vyrobili buben pro přivolávání deště.

- příběh 083
mimozemský trpaslíček v noci zjistil, že se během koupání v moři krve nakazil agresívním druhem pupíkových trpaslíčků. byl strašně nasranej, když musel sledovat, jak mu vylejzají z pupíku, vesele tancují po břiše a rozdělávají z břišních chlupů ohně.
"tak to kurva ne!" zařval a šel k pracovnímu stolu. chvíli prohledával šuplíky, dokud nenašel starou dobrou tužku.
"ještě sem tady někde měl ořezávátko," drbal se ve vousech a nasraně házel papíry na zem.
"tady je!" zakřičel radostí, když našel, co hledal. naostřil tužku, šel do postele a dělal, že spí. stal se lovcem a vyčkával kořisti.
lov pupíkových trpaslíčků není prdel. nejsou úplní dementi, takže jim musíte dát dost času, aby získali pocit, že jim nic nehrozí a vylezli ze svých úkrytů. svých obětí se nakonec dočkal. nejdřív se objevil jeden, pak druhý a nakonec celá skupina. lehce pootevřeným okem je zaměřil a zcela neomylným zásahem hrotem tužky začal jednoho za druhým propichovat skrz na skrz.
"já vám dám, zmrdi!" bodal pupíkový trpaslíčky, až všechny na břiše zlikvidoval. to ale mimozemskýmu trpaslíčkovi nestačilo, potřeboval se taky zbavit nákazy v břiše. vrazil tedy tužku do pupíku a začal bodat všude kam dosáhl. vytahoval jednoho pupíkovýho trpaslíčka za druhým, někteří se sice nechtěli pustit střev a vnitřností, ale i ty nakonec přemohl.
"to jsem jim nandal," řekl spokojený mimozemských trpaslíček, když viděl svůj děravý pupík a cítil klid uvnitř těla. s pocitem dobře vykonaný práce usnul spánkem spravedlivých.

- příběh 084
mimozemský trpaslíček natrhl osmdesátoučtvrtou prdel.
"jsem největší trhač prdelí ve vesmíru!" zařval. pasažéři v tramvaji vstali a začali tleskat.
"vystrčte prdele a připravte se k natrhnutí," zavelel. tramvaj přestala tleskat a cestující vystrčili prdele.
mimozemský trpaslíček trhal prdele, seč mu síly stačily, až byl celý vůz veřejný dopravy zbrocen krví.

- příběh 085
mimozemský trpaslíček se postavil na balkoně k mikrofonu před natěšený dav.
"právě jsem se vrátil a všechny vás osvobodím."
davem zašumělo nadšení doprovázený jásotem.
"nebuďte tak veselý, kreténi, jste odsouzeni k vyhubení," zasmál se mimozemský trpaslíček a začal publikum kropit z mimozemskýho plazmovýho kanónu. překvapený kusy davových údů s vnitřnostmi létaly všude kolem a ve vzduchu byla cítit svoboda.

- příběh 086
mimozemský trpaslíček během potulky narazil na pěkně posranou píčovinu.
"co to kurva je," sehnul se k zemi, aby píčovinu sebral.
jakmile natáhl ruku, posraná píčovina vycenila zuby a mimozemskýho trpaslíčka sežrala.

- příběh 087
mimozemský trpaslíček v pátek vysral hnědou mlhu tak hustou, že by se dala prodávat jako latéčko.
"asi bych měl v praze otevřít kavárnu," zamyslel se trpaslíček a znovu si usral jako král.
ulicemi města plíživě tekl jedovatý trpasličí puch a vše, čeho se zápach dotknul, umíralo v příšerných bolestech. poslední žijící obyvatelé se shromáždili v chrámu na kopci a žádali svého boha o záchranu holých životů.
"bože, pomoz nám a vysvoboď nás z tohoto utrpení," prosili před oltářem kněze, který z posledních sil otravoval chrámový ovzduší silně zapáchajícím kadidlem z dětských prdelek.
"moji milí malověrní," promluvil shůry pištivý kastrovaný hlas, "jak si přejete."
oblaka rozptýlila obří ruka držící skleněný poklop, jimž přikryla celé město i s veškerým zbývajícím životem.
"bože, proč jsi nás opustil!" křičeli umírající.
"protože už mě delší dobu pěkně serete," odpověděl hlas boží.

- příběh 088
mimozemský trpaslíček potkal na záchodech hovno.
"ahoj, odkud jdeš?"
"z prdele, trpaslíčku, z prdele."
"a kam jdeš?"
"do prdele, trpaslíčku, do prdele."

- příběh 089
mimozemský trpaslíček svolal proválečnou demonstraci.
"mír je válka, otroctví je svoboda!" pozdravil trpaslíček hojné účastníky.
"hurá! hurá! hurá!" burácela plná pláň.
"vědomost je slabost!" zvolal trpaslíček.
"hurá! hurá! hurá!"
"to sou dobrý dementi," řekl potichu trpaslíček generálovi po svým boku.
"zkus jim to říct," zachechtal se generál.
"všichni jste tupí dementi!" zakřičel trpaslíček do mikrofonu.
"hurá! hurá! hurá!"
"já z nich snad budu mít smrt," kroutil trpaslíček hlavou, "vždyť sem si dělal jen prdel."

- příběh 090
mimozemský trpaslíček navštívil pozemský sociální sítě. pravda, byl trochu opilý, sfetovaný a řádně zborcený krví mrtvých viňátek. přihlásil se do několika diskusních místností, ve kterých primitivní pozemšťani řešili svý primitivně nedůležitý debility.
"čau kundy, všichni chcípnete," oznámil diskutujícím a čekal, že se někdo zasměje. nikdo se nesmál.
"čůráci, řešíte sračky," čekal další smích.
"trole," odpověděl nějaký trapný anonym.
"konečně," zaradoval se v duchu mimozemský trpaslíček z první primitivní reakce.
"všichni chcípnete," napsal další zprávu jednoduchým diskutérům.
"běž do píči," odpověděl nějaký pozemský primitiv.
"no dobře, zahajuji vyhlazování lidstva," reagoval mimozemský trpaslíček, chvíli pozoroval vysmajlíkovaný smích mentálně jednoduchých diskutujících a pak zmáčkl tlačítko, který vyslalo signál ozbrojeným družicím na oběžný dráze, jenž začaly bombardovat planetu zářením se smrtícím účinkem na lidi.

mimozemský trpaslíček nechal planetu pár měsíců kvasit ve vlastních sračkách a pak znovu přiletěl pozorovat zbytky lidstva, kterýmu se podařilo záhadným způsobem přežít. po delším usilovným pátrání objevil několik jeskyní, ze kterých prosvítaly světla ohňů s okolo sedícími špinavými lidskými troskami. chvíli je zpoza kamene poslouchal, aby zjistil, že se nic nezměnilo a lidi furt řeší sračky.