Vesmírní dýleři - 18. Čas
„Čas je hrozná kurva,“ řekl zvláštní chlapík s červeným nosem, který se zjevil zničehonic a zastínil Bláznovi výhled na moře.
„Můžete milej pane laskavě uhnout? Bráníte mi ve výhledu na moře,“ zamručel Blázen nepříjemně.
„Šéfe, kdo vás to prudí?“ přiběhl Pong, který si všiml neznámé postavy.
„Bob. Bob jméno mé,“ představil se chlapík.
„Kurva co tady děláte a jak jste sem doprdele dostal?“ postavil se Blázen a dálkovým ovladačem vypnul projekci moře a pláže. Najednou se ocitli v kovové místnosti.
„Přišel jsem z budoucnosti a chci být u toho.“
„Odkud, že ste přišel a u čeho chcete kurva bejt? A vymáčkněte se rychle Bobe, protože jinak poznáte rychlost Pongových mečů.“
„Kapitáne Blázne, rychlost Pongových mečů je v naší době legendou. Rád je však na vlastní oči uvidím v akci.“
„Takže vy znáte moje jméno…,“ začal nepříjemně mručet Blázen.
„Šéfe, mám ho zabít?“
„Pongu ještě ne. Musíme si nejdřív poslechnout inteligentní historku. Dáme mu dvě minuty, pak ho můžeš zabít.“
„Můj vůdce, zachytil jsem zde v místnosti nějaké energetické výkyvy. Kdo to je?“
„Kokote, to je Bob a tvrdí, že přichází z budoucnosti,“ řekl Blázen.
„Kdože přichází z budoucnosti?“ objevila se Urgha, která šla náhodou kolem.
„Tak už jste všichni,“ promluvil opět Bob.
„Jak kurva všichni, nejsme všichni,“ řekl Blázen a zapálil joint.
„Já vím, že je vás víc, ale tady jste všichni a chci vás vzít na výlet časem. Jste hrozně slavní a já vždycky chtěl s vámi strávit krásné a pohodové odpoledne.“
„Cože s náma chcete?“ divili se v podstatě už všichni.
„Prožít malou odpolední procházku časem, navštívíme pár známých, popijeme, dáme si nějaký fety a oprcáme pár děvek.“
„Šéfe, to zní dobře,“ rozjasnila se Pongova tvář a Urgha se po něm podívala takovým tím specificky ženským pohledem.
„Pongu…,“ chtěl zase něco Blázen říci, ale než stačil dokončit myšlenku, objevilo se bílé světlo a ozval Kokotův hlas.
„Můj vůdce, zase se zvedá velké množství ene...“
Bílé světlo zmizelo.
„..rgie, hlásí detektor,“ nesl se zelenou loučkou konec Kokotovy myšlenky.
„..., ty dobytku,“ dokončil Blázen svoji větu.
„Kde to kurva sme?“ vykřikl Pong, vytasil meč a dal jej na krk Bobovi.
„V klidu, v klidu. Žádnej stres, jsme asi 66 milionů zpět v minulosti a jdeme navštívit Strýčka Neda,“ odpověděl Bob.
„Jakýho, kurva, zase strýčka Neda?“ vyjel zase Pong.
„Pojďte za mnou, bude se stejně stmívat,“ řekl Bob a vydal se pěšinkou za zapadajícím Sluncem.
Nebyla to špatná procházka. Vlastně byla úplně super, protože příroda byla krásná a plná neznámých zvuků.
„Šéfe, můžu zašlápnout brouka?“ zeptal se Pong.
„Pongu, já nevím, abys nezměnil budoucnost,“ odpověděl rychle Kokot, který se s obavou podíval po Bobovi.
„Ničeho se neboj, milý příteli. Jen si zašlápni co chceš,“ odpověděl Bob a napil se z láhve, kterou mu Pong podal, aby si uvolnil ruce a mohl rozkopat mraveniště.
„Paráda a co takhle lov divoké zvěře?“
„Pongu, nechtěl bys toho nějak moc?“
„Šéfe, vždyť říkal, že je to úplně bezpečný.“
„Je to bezpečný, zastřílíme si večer z haciendy Strýčka Neda, až potáhne pozdní stádo nějakejch fakt velkejch sráčů,“ řekl Bob a přidal do kroku.
K velkému vznášejícímu domu se dostali těsně po západu slunce, kdy příroda zmlkla a na obloze se objevily velké létající stíny, které zakrývaly hvězdy.
Blázen odhodil do louže skoro dokouřeného jointa a po schodech vyšel na verandu, kde již čekal nějaký muž, pravděpodobně Ned.
„Strýčku Nede,“ objal Bob Neda.
„Bobe, dlouho sem tě neviděl, co tě sem přivádí?“
„Strýčku Nede, podívej koho sem přivedl,“ řekl Bob a ukázal na skupinku příchozích.
„Bobe, neříkej mi, že ...“
„Strýčku Nede, ano.“
„Blázen, Kapitán Blázen osobně. Panebože pojďte všichni dovnitř, tohle setkání musíme oslavit.“
Vstoupili do prostorného a vzdušného domu v africkém koloniálním stylu s částečně krytou verandou okolo celé stavby.
„Udělejte si pohodlí, moje děvčata za chvíli přijdou, ještě musí dokončit domácí práce,“ oznámil Ned hlasitě a šel připravit drinky.
„Nede, můžu se vás na něco zeptat?“ pokusil se Kapitán navázat rozhovor.
„Strýčku, říkejte mi Strýčku Nede,“ odpověděl Strýček Ned.
„Strýčku Nede, proč vám říkají Strýčku Nede?“ dokončil svoji otázku Blázen a zapálil joint.
„Všichni mi tak odjakživa říkají,“ rozesmál se Strýček Ned a nabídl Kapitánovi sklenku.
„Aha...“ zamyslel se Blázen a přijal sklenici s drinkem.
„Rum. Na zdraví,“ zahlásil Ned, pozvedl sklenici a naráz ji vypil.
„Nazdra...“
„Šéfe…,“ vyrušil ho hlas.
„Co je Pongu?"
„Šéfe, mám takovej pocit, že Strýček Ned je pěknej prasák. Má tu hroznou hromadu drog a albíčka s pěkně prasáckejma fotkama.“
„Áááá, pan Pong objevil pohoštění. Drogy jsou na vaši počest. Víte, vy jste v naší době příšerně populární a společnost Pong & Co je jednou z nejdražších společností na světě? Tolik perníku a dalších drog nikdo jinej neprodává. A všechno se vyrábí podle původních receptur.“
Velmi těžko popisovat překvapený výraz v obličejích hostů, ale všichni vypadali jako kdyby právě viděli Ježíše Krista. A výraz jim ještě více zkameněl, když se do místnosti přiřítil dav pištících holčiček v maximálním věku čtrnáct let, které se vrhly se na Strýčka Neda.
„Strýčku Nede, Strýčku Nede, už jsme hotové, domácnost, hospodářství, i o zvířátka jsme se postaraly.“
„To jste hodné, moje malá roztomilá koťátka,“ rozněžnil se Strýček Ned a vyloženě si užíval.
„Šéfe, přesně tohle sem vám naznačoval,“ polohlasně řekl Pong Kapitánovi.
„Pongu, ty vole, ne aby tě napadlo...,“ podíval se Blázen po Pongovi.
„Šéfe, já jenom s těma, který už maj krámy. Vždyť mě znáte,“ podíval se Pong Bláznovi do očí a ten si nebyl zcela jist, jestli v nich vidí všechny prasárny, který se honí kung-fu smažce hlavou.
„Pár jich tady asi bude bude, ale po nich poptávka moc není,“ řekl Bob, který si přišel dolít sklenici.
„Bobe, to je poněkud ujetý, ne?“
„Kapitáne Blázne, traduje se o vás, že rádi navštěvujete netradiční nevěstince, tak sem si říkal, že tohle místo je netradiční dost. Sem se nedostane jen tak někdo, musíte znát přesné umístění v času a prostoru a to je jen pro vyvolený.“
„Bobe, navštěvujeme jako různý místa, ale píchat malý holčičky je dost ujetý, ne?“
„Kapitáne Blázne, jestli byste raději nějaké chlapečky?“ zkusil to Bob jinak.
„Bobe… Bobe, žádný chlapečky, žádný holčičky. Navíc já mám rád jen neklonovaný děvky, klasického typu.“
„Blázne. Strýček Ned nemá ani jeden klon a jestli byste chtěl pravou děvku, není problém, aby se některá z holek šla převléknout.“
„Bobe, Bobe… Ty vole...“ chtěl Blázen něco říct.
„Vím Kapitáne Blázne, půjdeme si zastřílet,“ řekl Bob, který pochopil, že se ubral špatným směrem co se týče výběru podniku.
„Šéfe, já se k vám přidám později,“ oznámil Pong a díval se na dvě slaďounké holčičky s malými pevnými broskvičkami.
„Kapitáne, u toho já bejt nechci. Jdu na vzduch,“ oznámila Urgha a Blázen vyšel s ní.
