1 2 3 4 5 6 7 8

Stojíme v samotném centru amerického armádního řídícího střediska. Před počítačovými monitory na stolech v několika řadách za sebou sedí muži a ženy v uniformách, na hlavách nasazené sluchátka a mikrofony. Polovina osazenstva kouří cigarety, všichni sledují monitory a velký panel v čele střediska, kde je zobrazena mapa světa s vyznačenými velkými městy.
Pod panelem je velký kulatý stůl, u kterého sedí nebo stojí ofrčkovaní tlustí muži ve výrazných uniformách a někteří kouří tlusté doutníky.
„Generále, satelity zachytily neznámý objekt, který se k nám přibližuje vysokou rychlostí,“ přiběhl voják a zasalutoval.
Mezi veliteli zašuměl rozruch a začali dělat nějaké nesmyslné činnosti, které vypadaly hrozně důležitě. „Nepřestávejte předmět sledovat,“ odpověděl generál a snažil se rukou schovat propálenou díru v uniformě.
Žárovka projektoru zablikala a na čelním zobrazovacím panelu se spustil přenos ze satelitu. Laciný počítačový model kosmické lodi o spoustě hran, děl a různých nesmyslných výstupků se přibližoval k planetě Zemi.

„Ty vole, co to je? To má bejt Kapka? Střih, konec nebo jak se to kurva říká! Ufone, kde si ty vyhulenej debile!?“ ozval se Bláznův hlas.

Ono to nebylo úplně normální armádní řídící středisko, jenom se vzdáleně v něčem snažilo podobat velícímu středisku. Ocitli jsme se na začátku natáčení levného céčkového sci-fi filmu. Kulisy, herci, štáb a zázemí, samý bazarový vybavení.

„Co je, Blázne? Nějakej problém?“ ozval se chraplavý hlas.
„To má bejt jako Kapka? Vždyť ty si s tím scénářem děláš co chceš!“ čílil se Blázen, když přicházel holohlavý chlápek s velmi tlustým břichem, v propoceném tílku, kalhotách na kšandách a s jointem v jedné ruce a lahvovým pivem v druhé.
„Nerozčiluj se Blázne, prosím tě. Včera sme nad tím s grafikem seděli, dali sme pár lajn koksu a přišlo nám lepší tu tvoji vizi trošku vylepšit. Promiň, ale něco tak jednoduchýho jako kosmickou loď v podobě stříbrný kapky mi nikdo nesežere. Točíme laciný scifi a ne Vesmírnou odyseu 3001, vole.“
„No dobře, ale já sem přišel se scénářem a já vymyslel postavy. Dohoda byla přeci jiná,“ oponoval Blázen.
„To ti neberu, scénář je fakt dobrej, ale nezapomeň, že já v tomhle peru prachy z drog, ty žádný prachy nemáš a na nějaký kredity nebo žbluňky ti seru. Kterej idiot by takhle vůbec pojmenoval peníze. Znovu ti opakuju, netočíme komedie, točíme scifi.“ odpověděl chraplák.
„No dobře, co si ještě změnil?“ odevzdaně se zeptal Blázen.
„Toho robota Kokota sem nahradil sexy androidkou Číčou, protože fakt strašně připomínal Kryťáka a z toho ujetýho Číňana sem udělal Číňanku Ping se smrtící kundou se zubama.“
„Ty vole, co ste všechno ste ještě měli?“
„Meskalin, ty vole a teď se pojď podívat na úvodní titulky. Ty sou fakt bomba, padneš na kolena,“ řekl tlustý holohlavý muž jménem Ufon, otočil své tlusté tělo a zamířil ke stolu s alkoholem a počítačem.

Úvodní titulky vypadaly, jako kdyby je vyrobilo děcko v PowerPointu. Na černém pozadí běžel ve stylu Star wars mizející text.
„Centrum alternativního filmu jinak ltd.
Kunda Co.
vyhuleny.net
uvádí
Vesmírní dýleři: návrat z pekla
hrají:
…“

Blázen se posadil do židle a mlčel. Nevěděl co říci, ale protože potřeboval vydělat prachy, nezbylo mu nic jiného než samá chvála.
„Ty vole, dobrý.“
„Že jo, celou noc sme nad tím dřeli jak koně,“ zasmál se Ufon a zapálil další brko.
„Je to vidět,“ zamumlal Blázen a v duchu si říkal, že v takovým průseru snad ještě nebyl.
„Můžeme pokračovat, už sem se vysral,“ přiběhl nějaký chlap.
„Fajn Pedro. Jdeme zase točit. Musíme ještě dodělat pár záběrů z velínu.“

Večer seděli společně v malé promítací místnosti a dívali se na práci za celý den. Kromě toho, co už jste viděli, stihli záběry do kabiny Kapky.
„Generále Blázne, jsme na tom špatně,“ hlásila Číča a kmitala rukama po ovládání lodi.
„Jak moc špatně?“ zeptal se muž ve výrazné uniformě jihoamerického diktátora.
„Padáme k zemi a přistání bude asi tvrdý. Inerciální tlumiče odešly.“
„Kde vůbec jsme?“ zeptala se Ping, která pevně držela opěradla křesla.
„Nevím, kde nás kvantová chyba vyhodila, nad tím budu přemýšlet, až se mi podaří přistát,“ odpověděla Číča a loď se čím dál tím víc klepala.
„Generále, vstupujeme do atmosféry,“ usmála se Číča.

Porada velitelů. Generál zapaluje doutník a odkládá zapalovač.
„Pánové, průzkumné F16 hlásí, že neznámá loď prochází atmosférou.“
„Nějaké odpovědi na pokusy o kontakt?“ zeptal se jeden z velitelů.
„Žádná odpověď,“ řekl generál, „předpokládáme, že mají nepřátelské úmysly a loď je pravděpodobně poškozená.“
Záběr na projekční stěnu, kde byla zobrazena trajektorie letu kosmického plavidla a označené místo předpokládaného přistání.
Generál s krátkým doutníkem pokračuje ve výkladu.
„Naši vědci spočítali trajektorii a místo přistání. Jednotka SEAL je již ve vzduchu a na cestě k souřadnicím, kde se pokusí zjistit, která bije. Máme hlášenou aktivitu od rusů a je takřka jisté, že jejich jednotky Specnaz se nás pokusí předběhnout. Ta technologie nesmí padnout do rukou nikomu jinému než nám. Je vám všechno jasné?“
„Rozkaz generále,“ jednohlasně odpověděli velitelé, povstali a zasalutovali. Vzadu na pozadí začali statisté za počítači a u nástěnných obrazovek jásat, tleskat a objímat se.
Střih na generála s doutníkem vykouřeným tak akorát doprostřed, jak máchá rukama a uklidňuje podřízené.
„V pořádku, ještě jsme nevyhráli. Vlast nás potřebuje a my ji nezklameme.“
Proběhlo další salutování a jásot ještě zesílil.

Počítačový záběr na hranatou do ruda rozpálenou loď prolétávající atmosférou. Levný model a pozadí, ve kterém byla zřetelně rozpoznatelná ztráta dat při kompresi dat, protože potřebovali šetřit místo ve sdílených diskových polích.
Loď prolétla mraky a vynořila se kdesi nad střední Evropou. Vypadala jako velký padající meteor a rychle se přibližovala k zemi. Pole, louky a lesy se zvětšovaly do té doby, než se loď zanořila do digitálního lesa a kácela stromy, zanechávajíc za sebou digitální kouř a laciné digitální klády létající vzduchem.
Loď zastavila a kamera změnila záběr.
„Generále, jste v pořádku?“ zeptala se Ping a rovnala sukýnku, ze které vylézaly špičky mečů.
„Jo sem, strašná šlupka,“ oznámil Generál Blázen a kontroloval, jestli uniforma neutrpěla újmu.
„Generále Blázne, zaměřili nás radary a energetický články sou v prdeli. Nemáme dost energie k odletu, musíme vypadnout. Zabezpečím Kapku, sebereme nějaký vybavení a zmizíme někam, kde se ztratíme v davu,“ řekla Číča a cosi nastavovala na ovládacím panelu.
„Mizíme,“ řekla, když byla hotová a všichni vyběhli ven.
Zastavili na dohled Kapky a Číča se otočila k Bláznovi.
„Generále, vaše hodinky. Nyní jsou klíčem ke Kapce. Zapněte maskování a mizíme.“
Generál Blázen se podíval na hodinky, stiskl tlačítko a Kapka zmizela.
„Kde teda vůbec jsme?“ zeptal se.
„Na Zemi, ale nevím v jaký realitě,“ odpověděla Číča a tvářila se hrozně vážně. Blázen a Ping pochopili, že je to vážný.

Konec projekce.
„Tak co?“ zeptal se Ufon.
„No dobrý,“ zamyslel se Blázen, „ale s tím doutníkem to nějak nevyšlo. Přišel mi, že byl v každým záběru jinak dlouhej. Bude se to přetáčet?“
„Přetáčet? Ses zbláznil, tenhle sklad mám pronajatej od Vietnamců na tři měsíce a ani o den dýl, ještě jsem dostal slevu na elektriku. Druhá věc je, ty vole, co bys chtěl od mizernejch herců a mizernýho štábu? Aby mysleli?“
„Omezenej rozpočet, ty kulisy dělal kdo?“ vzdychl Blázen
„Ti samí vietnamci, od kterejch mám pronajatý tyhle prostory. Jsou levní,“ odpověděl Ufon.
„No já nevím, ale ...“ zkusil oponovat Blázen, ale raději to vzdal.
„Helejte, děláme levnou produkci, záleží na kvantitě, na kvalitu sere pes, jasný? A teď jdem pařit, noc je teprve na začátku,“ zajásal Ufon a hodil na stolek pytel s koksem. Štáb se na něj vrhl a začal plnit rypáky.
„Já si jdu lehnout, přijdu ráno,“ řekl Blázen, zvedl se a odešel.

1 2 3 4 5 6 7 8