Vesmírní dýleři - 10. V problémech
„Urgha se ještě neozvala, Pongu,“ hlásil Jack, když Číňan přišel do velínu.
„Jacku, měla to být jen přátelská návštěva Havaje kvůli domluvení obchodu. Na Havaji se lidé neztrácejí, Blázna tam každý zná a nikdo by si nic nedovolil. Kurva,“ zanadával Pong a mnul si vous.
„Proč ten Blázen kurva nechtěl, abych jel s nimi? Jacku, jestli se neozvou do dvou hodin, vyhlaš poplach.“
Řvaní sirény vytrhlo Ponga z herního zaujetí.
„Šéf se nevrátil,“ prolétlo mu hlavou, odpojil se od konzole a dal si lajnu na probrání. Hodil na sebe oblečení a utíkal do velitelské místnosti.
Celá posádka byla již shromážděná a očekávala Pongova příchodu.
„Pongu, Kapitán s Urghou se neozvali. Něco se posralo. Co budeme dělat?“ začal Jack.
„To je jednoduchý, vážení. Vyšleme záchrannou výpravu. Jakožto Kapitánův osobní strážce cítím zodpovědnost za to, že jsem Kapitána poslechnul a zůstal doma. Vím, že chcete jet všichni a všichni taky pojedete, protože nám zůstala jenom naše stará dobrá ponorka. Kokote, připrav svého mrtvého parťáka a nasaď mu ocelový zuby, bude hlídat základnu,“ vydal Pong instrukce.
„Za hodinu odjezd,“ dodal a odešel připravit zbraně.
Určený čas vypršel, všichni stáli na molu a čekali opět Pongova příchodu.
„Kokote, vypusť zombie a zabezpeč základnu. Ostatní rychle nalodit a na svá místa,“ zavelel Pong a nezdržoval se čekáním na břehu. Nastoupil na palubu ponorky, otevřel poklop a slezl do útrob.
Posádka byla na svých místech, Doktor se zašil do ošetřovny, Jack byl u motorů, Frank u radiostanice, Pong, Kokot a Karlos obsadili můstek. Pong zapnul palubní rozhlas.
„Plán je jednoduchej, dopravíme se k Nezávislý Havaji, já s Kokotem provedeme výsadek na pevninu, najdeme Šéfa a Urghu, zabijeme únosce, vrátíme se zpět na palubu a odplujeme do bezpečí základny.“
„Karlosi a Kokote, zapněte motory a nejvyšší rychlostí směr Havaj.“
Karlos nahodil motory a Kokot lehce vymanévroval ze skalního doku. Čekala je několikahodinová plavba a posádka toho času využila k rekreaci a odpočinku.
„Pongu, jsme na místě,“ ozval se v palubním komunikátoru hlas Kokotův. Pong odpojil konzoli a potvrdil příjem. Zadíval se na položené zbraně a usmál se. Jeho čas zabijáka přišel.
Až na Doktora byli všichni přítomni na můstku. Pong přišel poslední a ignoroval veškeré vyčítavé pohledy.
„Karlos, teď se vynoříš a já s Kokotem přestoupíme do člunu. Pak klesneš ke dnu, vypneš motory a budeš dělat úplně neviditelnýho. Ale tak, kurva, abyste zůstali na příjmu, protože až se budeme vracet, možná bude potřeba rychlýho nalodění. Je ti to jasný?“
Karlos se podíval na Ponga a pokýval hlavou.
„Fajn, vynoř se. Kokote, vyrážíme. Poteče krev, hodně krve,“ řekl natěšeně Pong a otočil se k východu.
Pong s Kokotem osaměli. Houpali se na hladině v malém gumové člunu a v dálce byla vidět světla Havaje.
„Musíme na břeh a půjdeme rovnou do baru k Bobbymu. Dáme si panáka a zjistíme nějaký informace. Jo a tvař se pokud možno lidsky, uměláci jako ty tu nejsou častými hosty, tak ať nebudíš nějaký zbytečný pozdvižení. Kapišto?“ řekl jízlivě Pong.
„Rozumím,“ odpověděl Kokot, nastartoval motor a zamířil za světly. Vítr jim čechral vlasy a světla se přibližovala.
„Jeď támhle stranou do tmy, je tam malá pláž, kde schováme člun a do města dojdeme pěšky,“ ukázal Pong rukou Kokotovi směr.
Schovali člun a šli po písečné pláži. Pong sundal boty a očividně si výlet užíval.
„To je kurva vzdoušek, takovej nikde jinde není. A ten jemňoučkej písek, nejlepší na paty.“
„Pongu, budeme odpočívat nebo jdeme najít Kapitána?“ zeptal se Kokot.
„Nepruď a užívej si dokud můžeš. Půjdeme po pláži a támhle na druhý straně se vyškrábeme na cestu do města. Jestli tady Šéf je, tak ho najdeme a pobijeme všechny zmrdy, který maj v jeho únosu smočený prsty.“
Kokot něco zamumlal a mlčky následoval Ponga.
Po pěkné dlážděné cestě lemované palmami a bungalovy došli do plážového města postaveného z palmového dřeva, se střechami pokrytými palmovým listím a jedním barem s neonovým průčelím vedle druhého.
„Pongu, neuvěřitelné místo,“ pronesl Kokot.
„Já vím,“ odpověděl zasněně Pong a mlčky šel dál.
Zastavili u baru s velkou blikající vývěsní cedulí „Bar u Bobbyho“.
„Tak sme tady, Plecháči,“ řekl Pong a vstoupil.
Bar byl plný různorodých lidí převážně ze Země, spoře plážově oděných a v plné zábavě.
„Jdeme na bar,“ zakřičel Pong Kokotovi do ucha a prodíral se davem.
Odstrčil od barového pultu dva opilé jedince a posadil se na stoličku. Vedle něj se uvelebil Kokot a sledoval okolí.
„Slečno, dva rumy a Bobbyho,“ mávl na barmanku Pong.
Obsluha položila před Ponga a Kokota dva panáky.
„Pánové, tady máte rum, ale s Bobbym je to složitější.“
„Jak složitější?“ zeptal se Pong.
„Vy si vážně myslíte, že kvůli nějakým dvěma šaškům budu volat Bobbyho?“
„To si myslím. Taky si myslím ještě dvě věci. Za prvý nejsme šašci, za druhý zmáčkneš tlačítko pod kasou, protože jestli ho nezmáčknes ty, useknu ti ruku a zmáčku ho tou rukou sám.“
Barmanka se zarazila a dívala se do Pongova kamenného obličeje. Podívala se na Kokota, ale nehnul ani jednou umělou brvou, tak se rozhodla poslechnout a zmáčknout tlačítko.
Trapnou tichou chvilku přerušilo prudké rozražení služebních dveří.
„Pongu, ty prasáku starej, rád tě vidím. Hledáš Blázna, žejo?“ vyběhl malý obtloustlý muž v bermudách a plážovém tričku.
„Vy ste tady všichni stejně oblečení kreténi. Bobby, rád tě vidím a chci s tebou mluvit,“ pronesl stále s kamennou tváří Pong.
„Dobře, dobře. Chápu. Pojďte ke mně dozadu,“ řekl viditelně nervozní Bobby.
Pong s Kokotem vešli dveřmi do soukromých prostor. Usadili se v plážových sedačkách u nízkého stolu a Pong si začal připravovat lajny.
„Vidím, že všechno při starým,“ pokusil se o vtip Bobby.
„To jo Bobby, ale novinka je, že sem nasranej a mám chuť někoho zabít. Vím, že tady Blázen s Urghou byl, ale nevím co se stalo. Takže vyklop všechno co víš nebo z tebe vyklopím tvůj tlustej hnusnej bachor,“ odpověděl nekompromisně Pong. Kokot mlčel a střídavě pozoroval Ponga a Bobbyho.
„Blázen přišel před několika dny na úplně běžnou návštěvu. Pozdravit, pokecat, dát pár rumů, představit Urghu. Měl mít schůzku s nějakým jihoameričanem kvůli obchodu a jako pokaždý, zamluvil si privátní salonek,“ začal Bobby vyprávět svoji verzi příběhu.
„Fajn. Schůzka proběhla?“ zeptal se Pong.
„Jo, proběhla, ale ti chlápci odešli brzo a Kapitán s Urghou hned po nich.“
„To je všechno?“
„Jo, pak už sem Blázna neviděl.“
„A kdo byli ti chlápci jihoamerický samozřejmě nevíš?“
„Pongu, nevím, ale mám pro tebe připravený video z bezpečnostních kamer.“
„Chytrej Bobby,“ zasmál se Pong.
„Pongu, už tě pár let znám a vím, jak moc umíš bejt důraznej. Nechci, abys ze mě odkrajoval kousky masa. Bylo mi divný, že se Blázen nepřišel rozloučit, tak jsem se chtěl pojistit,“ potil se Bobby.
„Ty máš ve VIP salonku kamery?“ zeptal se jakoby nasraně Pong.
„Nemám, to by nebyl VIP salonek, ale snad vám pánové budou stačit videa z chodby v nejvyšším rozlišení,“ otřel si Bobby čelo.
„Bobby, stejně mi něco tajíš. Pokud nezjistíme ze záznamu, kdo jsou ti chlápci, vrátíme se,“ řekl Pong.
Bobby se díval a mlčel.
„Myslím, že nechceš, abych se vrátil, že jo?“
„Ne, to myslím skutečně nechci,“ řekl Bobby a viditelně si oddychl.
„Kokote, to bychom myslím měli. Stáhni videa a analyzuj je,“ otočil se Pong ke Kokotovi.
„Bobby, Bobby. Kdyby tě Blázen neznal, už tady nejsi,“ dumal Pong a díval se na Bobbyho.
„Já v ničem nejedu, byl bych sám proti sobě.“
„To je mi jasný a fakt o těch jihoameričanech nic nevíš?“
„Ne, jen to…,“ soukal ze sebe Bobby.
„Jen co? Z tebe to leze jak z chlupatý deky,“ netrpělivě mu skočil do řeči Pong.
„No, jen to, že přijeli soukromou lodí registrovanou v Nový Kolumbii.“
„Dobře a ještě něco?“
„Loď odplula ten samý den, kdy zmizel Blázen.“
„To je všechno co víš a nebo ještě něco tajíš?“
„Pongu, to je vopravdu všechno, už sem ti fakt řeknul všechno,“ odpověděl Bobby a otřel si čelo.
„Bingo!“ vykřikl Kokot.
„Co máš, Plecháči?“ zeptal se netrpělivě Pong.
Kokot se odpojil od Bobbyho terminálu.
„Pongu, občané Nové Kolumbie, počestní obchodníci kokainem a marihuanou. Seňor Morales.“
„Toho já znám, dalo se mu věřit. Trávu měl dobrou a Karlos si na kvalitu kokainu nestěžoval. Zajdeme do přístavu zjistit nějaký informace. Tady sme skončili.“
„Až Blázna najdete, pozdravujte ho a ať se zase staví,“ vymektal ze sebe Bobby, ale Pong s Kokotem mu nevěnovali pozornost. Zamířili rovnou do přístavu.
„Znám tam jednu kancelářskou krysu, ráda nám pomůže,“ řekl Pong. Kokot nic neříkal a mlčky šel chodníčkem z písku.
