1 2 3 4 5 6 7 8

„Zaletěl bych dát brko do jiný galaxie,“ řekl Blázen jednoho rána při snídani.
„Šéfe?“ zvedl hlavu od svých lajn Pong.
„Máme superpilota se supermotorem v superlodi a ještě sme si neudělali pořádnej supervýlet. Furt lítáme po naší galaxii, která se nám díky novému pohonu fakt kurevsky zmenšila. Přitom můžeme letět kam chceme. Přemejšlím nad tím posledních pár nocí a náš Doktor mi přijde nevyužitej.“
„Kapitáne, vždyť Galaxie je velká a ještě je tolik míst, který sme nenavštívili a nenavázali obchodní vztahy,“ řekl opatrně Karlos.
„Máš pravdu, ale když už máme takovou limuzínu, proč si neudělat pořádný výlet k moři,“ zasnil se Blázen, přivřel oči a potáhl z brku.
Posádka si oddechla, protože představa trmácet se mimo Galaxii nikoho nelákala. Jenže jejich úleva netrvala dlouho.
„Mozeček zůstane a bude s Mazlíčkem hlídat základnu, zbytek letí se mnou,“ otevřel opět oči. Jídelnou se ozvalo několik nápadem otrávených výdechů.
„Doktore, jdi připravit Kapku,“ otočil se k Doktorovi, který se choulil v koutě.
„Urgho, odnes ho, připoj k lodi a zkus mu vysvětlit, co po něm chci,“ řekl Blázen, když viděl Doktorovy omezené komunikační schopnosti.
„A ty Kokote, jdi usmažit hromadů řízků a nakrájet chleba, na vejletě budeme mít hlad,“ dodal Kapitán.

Sešli se o pár desítek minut později v hangáru ve stanici na Titanu.
„Tak co Doktor, Urgho?“ zeptal se Blázen.
„Kapitáne, dobrý. Je připojenej a pochopil, že chceme podniknout výlet. Tak sem mu vysvětlila, ať vybere nějakou blízkou a dobře prozkoumanou galaxii, že nechceme skončit miliony světelných let daleko. Navrhla jsem mu trpasličí galaxii Canis Major, v Lonely Space píšou, že v jedný hvězdný soustavě je nejlepší restaurace veškerýho známého vesmíru.“
„Zní to jako dobrej nápad,“ řekl Karlos a upil z láhve.
„Šéfe, můžeme se nalodit?“
„Jasně, že jo. Už dorazil Kokot s řízkama?“
„Můj vůdce, tady jsem!“ jako na zavolanou vstoupil Kokot do hangáru a v rukou nesl velkou mísu přikrytou víkem, ze které se linula neskutečná vůně vídeňských telecích řízků v trojobalu rozměru kola od vozu.
„Paráda, můžeme vyrazit na víkendový piknik. Všichni nastupovááát!!“ s radostí v hlase zahájil Blázen výlet.

V řídící místnosti bylo rušno a proběhla malá hádka o místa, kterou Blázen shlédnul ze svého kapitánského místa se zapáleným jointem a úsměvem ve tváři.
„Doktore, jak si na tom?“ zeptal se Doktora, který hověl ve svém cestovním vaku. Z reproduktoru se ozval kovový hlas.
„Kapitáne dobře, připadám si zase úplně normálně. Urgha mi vysvětlila účel naší cesty, souřadnice nastaveny.“
„Dobře Doktore, Kokot nás vyvede někam hodně daleko od civilizace a tam pak zapneš mezigalaktický motory. Nechci v okolí budit příliš pozornost a navíc, je to tvoje první dálková cesta.“
„Kapitáne, až budeme na místě, dejte mi znamení, já si pustím zatím nějaký porno. Upgradovali mi online obchod a přibylo zasraně nových aplikací,“ odmlčel se Doktor.
„Kokote, slyšel si. Vyveď nás někam do samoty, kde nás nikdo neuvidí.“
„Můj vůdce, slyšel jsem a na váš rozkaz!“ odpověděl rázně Kokot, zavřel vstup do Kapky, zvedl loď a vylétl ven. Provedl tradiční oblet s vizuální kontrolou zabezpečení a zamířil do volného prostoru.

Dvě hodiny letu utekly rychlostí prudké vody a Kokot ohlásil, že jsou v zapadákově, kde kosmický lišky dávají dobrou noc. Posádka byla uvelebená v křeslech, na podlaze leželo několik odložených lahví a všichni napjatě očekávali co přijde dál.
„Fajn,“ rozhlédl se Blázen po svých lidech, „náš první společný výlet mimo Galaxii může začít. Doktore, doprav nás 28 tisíc světelných let daleko, chci si zahulit v nejlepší restauraci ve známým vesmíru.“
„Rozkaz, Kapitáne,“ ozval se kovový hlas z mikrofonu. „Kokote, ty se pusť řízení.“
Započal odpočet. Odbila nultá sekunda a před Kapkou se otevřel horizont událostí.

Doktor do něj i s lodí vstoupil a před výletníky se rozzářil světelný tunel plný kyselých barev s efekty, ze kterých přecházel zrak.
„Kapitáne, nejjednodušší možná vizualizace okolního prostředí. Lépe vám své pocity a vjemy neumím zprostředkovat. Červí díra je fantastická věc.“
„Díky za vysvětlení. Jak dlouho poletíme?“ zeptal se Blázen.
„Chvíli, cíl cesty je hned za rohem. Dáte si brko, možná dvě, tři a budeme na místě.“
„Zapaluji první brko,“ zasmál se Blázen a napil z lahve, kterou mu podal Jack.

Cesta ubíhala v klidu ničím nerušená. Nálada byla uvolněná a všichni si již představovali, jaké je to na druhé straně tunelu.
„Můj vůdce, uvědomujete si, jakou moc a sílu nám dali Muskové do rukou?“
„Uvědomuji Kokote, ale taky nezapomeň, že mají Doktora pod dohledem, oni kdykoliv vědí, kde se zrovna nacházíme.“

Kapka se otřásla a všichni popadali na podlahu. Scenérie tunelu zrudla a loď znatelně přidala na rychlosti.
„Doktore, co se kurva děje? Kam zmizela pohoda? Zrovna sem se chystal, kurva, zapálit druhý brko!“ zařval Blázen. Nějakou chvíli trvalo, než se ozval mikrofon.
„Kapitáne, malej problém. Asi zkrat v subprostoru.“
„Jakej kurva zkrat v subprostoru?“
„Nevím, prolítla tu nějaká energie, úplnej všechnozmrd a vypálila stopy v subprostoru. Už jsem se spojil s Musky a čekám a na odpověď.“
„Můžeš nás zastavit, ať nedoletíme na konec vesmíru a nepřepadneme přes okraj?“
„Kapitáne, to se nestane, ale zastavit snad můžu. Ale až se mi restartuje navigační systém.“
„Jak kurva restartuje? Chceš říci, že nevíš kde sme?“
„Kapitáne, dalo by se tak říci,“ odpověděl kovový hlas a umlkl.
„Šéfe, nejsme v prdeli?“ zeptal se opatrně Pong.
„Nevím, doufám, že ne.“

Blázen zapaloval třetí joint, když se opět ozval kovový hlas.
„Kapitáne, připravte se, vystoupíme z červí díry.“
„Už víš kde sme?“
„Přibližně asi 380 tisíc světelných let od Slunce,“ řekl opatrně kovový hlas.
„Si děláš pr…,“ stačil odpovědět Blázen, než sebou Kapka cukla. Opět všichni popadali na podlahu. „..del, debile.“

Kapitán Blázen se zvedl z podlahy, zapálil konečně třetí joint a podíval se ven. Byli u nějaké planety, jejíž modrá barva signalizovala přítomnost vody a pískem pokrytá souš byla viditelná i z oběžný dráhy.
Kokot převzal řízení, Doktor vystrčil hlavu z vaku a vyblil se.
„Kapitáne, musím si odpočinout. Netušil jsem vůbec, že je cestování do takový dálky náročný. Ozval se mi pan Jednooký a říkal, že sem pěknej pračůrák a máme prej štěstí, že žijeme.“
„Hezký, že je upřímnej. Víš, kde sme se ocitli?“
„Jo, mám vyřídit, že prej je to dobrá planeta, ale máš bejt opatrnej a vzít sebou dolů na návštěvu Ponga. Obyvatelé jsou milí, přátelští a žel prý poněkud zvláštní, ale v hlavním městě mají luxusní bordel,“ dodal Doktor jedním dechem.
„Takže víš kde sme a umíš nás dostat domů, Doktore. Řekni že jo.“
„Kapitáne, vím kde sme a dostaneme se domů, ale musím si odpočinout a pak se musím znovu spojit s panem Jednookým. 48 hodin.“
„Ach jo,“ vzdychl Blázen a otočil se k Kokotovi.
„Stavíme se na návštěvě a já dám brko zase v bordelu.“
„Šéfe, já bych netesknil. Vždyť víte, že je to náš starej koníček, navštívit všechny bordely, který na svejch cestách potkáme.“
„Já vím Pongu, já si to jen celý představoval původně jinak,“ sklesle prohodil Blázen a rozhlédl se po posádce.

1 2 3 4 5 6 7 8