Vesmírní dýleři - 1. Základna
Kapitán Blázen seděl za pracovním stolem v kapitánský kajutě u terminálu palubního počítače, díval se do mapy a kouřil. Kajuta byla malá, skromně zařízená, postel, záchod, umyvadlo, stůl, trezor, židle a počítač. V daný situaci celkem luxusní vybavení, protože se nacházel šest set metrů pod hladinou moře, kdesi uprostřed Tichého oceánu ve starý severokorejský atomový ponorce a mířil ke Svobodný Tasmánii pod Spojenými státy australskými. Probíral se korespondencí a přesouval do složky zbytečných přijatých zpráv spamy nabízející nejnovější nigerijský erotický pomůcky a čínský syntetický drogy. Nedalo se totiž dělat nic jinýho, protože ponorce bude ještě pár dní trvat, než dorazí do Tasmánie s objednanou zásilkou methamfetaminu ze severokorejských fabrik. Kapitán Blázen byl dýler, prodejce drog všem, kteří je chtěli a vyžadovali, kouřil marihuanu a zabíjel čas přemýšlením.
Doba je divoká, gregoriánský kalendář, jeden z mála přežitků dob minulých, ukazoval rok 2460. Geopolitická situace se změnila, když před 180 lety byla planeta Země kontaktována mimozemskou inteligencí, což následně vyvolalo značný otřesy v uspořádání světového pořádku. Hungové, tak si tito humanoidé říkali, totiž kontaktovali čínský komunisty a ti jako správní obchodníci ucítili příležitost, kterou pochopitelně uchopili oběma rukama. Hungy zajímalo jen jedno, zdroje a hlavně potrava. Bohužel se velmi rychle ukázalo, že přes veškerý technologický rozvoj, kterým tehdejší Čína vládla, nemá Hungům co nabídnout, tedy kromě vlastních lidí. I přes první stálou čínskou základnu na Měsíci se jednoduše ukázalo, že planeta Země není schopna pokrýt požadavky a je na úrovni doby kamenné. Čínským vůdcům došlo, že pokud se nezmění poměr technologických sil, Země bude ztracena a kolonizována. Dodneška se přesně neví, jak se to Číňanům podařilo, ale předpokládá se, že díky zvládnuté technologii klonování, genetické manipulace s lidskou DNA a za cenu početně vysokých ztrát získali jednu, nedaleko Země hlídkující, Hungskou vesmírnou loď i s posádkou, kterou následně v měsíčních laboratořích podrobili pečlivému zkoumání.
Díky tomu se jim podařilo odhalit tajemství hyperprostorového skoku, transportního paprsku a hlavně hungských zbraňových systémů. Logicky následně vypukla válka, protože Hungům se příliš nelíbilo, že se Číňané nijak příliš nezabývali diplomacií a zcela bezostyšně kradli technologie. Během deseti let bojů byla plazmovými bombami zničena třetina planety a populace lidstva se zmenšila asi na jednu pětinu původní velikosti. Zanikla Evropská unie, Spojené státy severoamerické a Jihoamerická federace, Sibiř ovládla Čína a Africká republika byla uvržena do chaosu, ze kterého se nevzpamatovala doposud. Když už to vypadalo na totální porážku Číny a Spojených států australských, zcela náhodou v malé biologické australské laboratoři během zkoumání zajatých Hungských bojovníků zjistili, že jedna z rostlin, kterou Hungové pojídají s ukrutnou pravidelností a jenž pěstovali na svých mateřských lodích, obsahuje alkaloid efedrin a pokud Hung nedostane svoji rostlinu do tří dnů, zemře v krutých bolestech. Následnými experimenty na živých zajatcích bylo zjištěno, že při své technologické vyspělosti neznají amfetamin ani methamfetamin, že na něj dobře reagují a cítí se po něm šťastní, jsou klidnější, chytřejší a život bez užití pervitinu se jim ze tří dnů prodlouží přesně na jeden pozemský týden. Tehdejší vládci Číny a Austrálie podnikli poslední možný krok k uzavření míru a zastavení destrukce, když představitelům Hungů nabídli tuto komoditu. Ti, když viděli, jak pozitivně jejich rasa reaguje na užití bílého krystalu, přistoupili na dohodu, zastavili boje a uzavřeli mírovou dohodu o vzájemné spolupráci. Dostali totiž co chtěli, oboustranně poctivý obchod, výhodný pro obě strany. Tak se Čína stala generální dodavatel methamfetaminu pro první mimozemskou rasu, která kontaktovala naši zapadlou planetu v opuštěném koutě vesmíru. To byl začátek budoucí historie největších dodavatelů omamných látek a jedů pro celý známý vesmír. Během následujících sto let se na planetu Zemi přestěhovalo značné množství dobrodruhů, uživatelů a obchodníků, kteří dokázali ocenit genialitu lidského mozku a ducha. Pervitin byl totiž jen začátek slávy obchodní stanice jménem Země a nejlepší meth se začal vařit v čínské kolonii jménem Severní Korea, které již po mnoho desítek let vládla rodinná dynastie Kimů, nekompromisních obchodníků vším zbožím. Obchod se stal základním hybatelem dalšího rozvoje Země a nejdůležitějším bylo u koho a v jaký bance skončí Kredity.
Kapitán Blázen odložil do popelníku vajgl od jointa, pustil klimatizaci, aby odsála kouř a v kajutě začalo zase být vidět. Z krabičky odsypal další zelenou drť, nachystal dlouhý papírek, když se ozvalo zaklepání na lodní dveře.
„Co je do prdele?“ pomyslel si Blázen a stisknutím tlačítka otevřel. Objevila se zarostlá hlava s nemytými vlasy, brýlemi s čočkami minimálně 20 dioptrií a pronesla větu, kterou rozhodně slyšet nechtěl.
„Kakapitáne, mamám oobjekt nna sosonaru,“ řekla hlava a v místech, kde má člověk obvykle ústa, se zavlnil nešlechtěný plnovous.
„Bože Franku, debile, to si se posral,“ řekl Blázen a dobalil jointa.
„Kakapitáne, jjještě ssem sse nenepoposral, alle mamám fafakt oobjekt nna sosonaru,“ koktavě odpověděla Frankova hlava. Blázen zapálil brko, natáhl kouř hluboko do plic a zhluboka vydechl.
„Franku, ty kotavej debile, to už si mi říkal, ale jak je kurva velkej a jak je daleko?“
„Kakapitáne, ppatnáct kikilommetrů ppřed nanámi, hhloubka ttřitřista memetrů, vyvydává sisignál.“
„Franku, jakej kurva signál?“
„Kakapitáne...“
„Neříkej mi furt Kakapitáne a vymáčkni se Franku,“ v duchu si Blázen pomyslel něco o tom, že kdyby neměl Frank tak geniální sluch a mozek, už dávno by ho dal sežrat těm posledním rybám, který ještě v oceánu zbyly.
„Huhungskej sisignál, vyvypadá tto nana zazáchranou kakapsli, Kakapitáne,“ vykoktal ze sebe Frank.
„Achjo,“ vzdychl Blázen a opět mocně natáhl kouř z jointa.
„Víš co Franku, zalez zpátky do tý svý smrdutý nory, pokračuj ve svý práci a příště použij palubní komunikátor. Příšerně smrdíš.“
„Kakapitáne, vivíš žeže sese bobojim dodo tytý kkrabičky mumluvit,“ vykoktala ze sebe Frankova hlava.
„Mazej debile, ještě ti něco uteče a budeme v prdeli, víš co vezem. A Franku, zkus se umejt.“
Frankova hlava zmizela, zůstalo jen trošku smrádku a Blázen se podíval na jointa, kterého držel v ruce. Ani moc dlouho nepřemýšlel, protože znal cenu technologií a neexistuje nic, co by se nedalo prodat a zrovna ve Svobodné Tasmánii, kam mířil.
Svobodná Tasmánie byl zvláštní politický útvar. Země vědců, kteří na ostrov prchli během války, kde zakázali veškeré látky měnící vědomí, protože věří, že pouze čistý lidský mozek je schopen podávat nejlepší výkony. Blázen s tím příliš nesouhlasil, protože každá mince má dvě strany a moc dobře věděl, že pod svícnem bývá největší tma a za vysokou zdí s nepřetržitou ochranou je stát, který využívá pro svůj běžný provoz armádu klonovaných otroků, jejichž výrobu Tasmánie dokázala tak ovládnout, že je levnější než výroba robotů. Bohužel pro Tasmánii, nepodařilo se vyřešit problém se závislostí, jelikož není úplně geneticky podmíněná a v jejich populaci otroků bylo nemalé procento uživatelů jedů a drog, i když věděli, že mohou být zabiti při odhalení jejich závislosti. Inu těžký život otroka. Pak tu byli vědci, kteří trávili celé dny v laboratořích a drogy brali, protože jim tak velela jejich genialita, která nedokázala ovládnout touhu po rauši. Ale i pro ně platila tasmánská spravedlnost.
