Během několika následujících dnů dorazily první lodě se stavebním materiálem a obranným systémem, který Pong s Kokotem velmi pečlivě nastavili. Blázen trávil hodně času na ostrově a s architektem řešil představy o jednotlivých tématicky zaměřených resortech. Udělal celou řadu fotek z různých míst planety, které poslal Urghze, aby na profilu v celogalaktické datové síti anoncovala nové služby pro movité zákazníky. Navrhl několik soutěží s vysokými vklady, kde hlavními výhrami byl pobyt přímo na soukromém Bláznově ostrově pokladů.
V podstatě měl všechno velmi dobře promyšlené a před odletem, kdy už všechno šlapalo jako promazaný stroj, seděl v plážovém lehátku a koukal zvysoka na moře.
„Kapitáne, můžu mít prosbu?“ zeptal se Hong, který odněkud přišel.
„No povídej,“ řekl Blázen a odklepl popel z brka.
„Až odsud odletíme, vyhodíte mě na jakýkoliv nejbližší obchodní stanici?“
„Proč Hongu?“
„Potřebuju najít svoje lidi a tady moje práce skončila. O nebezpečí zmrtvýchvstání víte všechno a já prostě musím jít dál.“
„Nemám problém, můžeš se kdykoliv stavit a vždycky s tebou rád pokalím,“ odpověděl s úsměvem Blázen.
„Jsem rád, že si rozumíme,“ řekl Hong.
„Není problém, budeš chtít pár drahých šutrů, aby se ti líp pátralo?“ dodal ještě Kapitán.

„Šéfe, máme hotovo. Okolo planety je zcela neproniknutelná síť všelijakých laserových a vybuchujících hračiček a bez povolení k vjezdu se sem nikdo nedostane. Plně automatizovaný systém s drobnými úpravami, který Kokot odkoukal u Musků.“
„Pongu, výborně. Ozvali se zombíci, že atomovky jsou připravený a prej se máme na co těšit.“
„Šéfe, to rád slyším, kdy vyrazíme?“
„Co nejdřív,“ odpověděl Blázen, otevřel lahváče, zapálil brko a znovu začal hledět na mořský obzor.

„Ále hovno, samotnej Mozek, Játro a Střevo,“ vyběhl nadšeně Kapitán z nákladního prostoru Kapky.
„Taky vás rádi vidíme,“ pozdravil Mozek.
„Bude dneska pařba? Platíme drahejma šutrákama,“ chechtal se Pong.
„Ty vole šílenče, vždycky, když máte přijet, chystáme večírek. A čímže chcete platit?“ řekl Játro.
„Našli sme planetu se zasraně velkým pokladem,“ vytáhl Blázen z kapsy pytlík plný vzorků.
„Pěkný kousky,“ prohlížel Mozek drahokamy.
„Žejo, ale teď si pojďme dát studený pivo a pokecat o novinkách,“ vložil se do vítání Karlos.
„Můj vůdce, půjdu zkontrolovat objednávku.“
„Běž Kokote, beztak nás večer určitě čeká předváděčka,“ usmál se Blázen.
„Jako vždycky, ještě pořád máme pár měsíců a pro jistotu jsme objednali několik dalších,“ řekl Mozek.
„Jak objednali?“ nechápal Blázen.
„No, normálně objednali u firmy, která vozí na objednávku měsíce. Najdou nějaký opuštěný, naloží je do ohromný nákladní lodě a převezou k zákazníkovi.“
„Ty vole, sem netušil, že někdo poskytuje takový služby,“ vyfoukl Kapitán oblak dýmu.
„Blázne, můžu ti dát jejich vizitku,“ usmál se Mozek a vyrazili přes letištní plochu k výtahu do baru.

Kapitán Blázen, Pong a Karlos seděli v oblíbených křeslech ve vyhlídkové části a pozorovali radioaktivní údolí. Bylo zřejmé, že místní radioaktivní zombie značně rozšířili svůj byznys, protože postavili několik dalších fabrik chrlících barevné kouře.
„Jejich jediný štěstí je, že už nemůžou nikoho zabít,“ kroutil hlavou Karlos a těšil se v duchu domů.
„To fakt nemůžou, teda kromě nás, kdyby se jim něco posralo,“ zasmál se Pong a natáhl lajnu radioaktivního peří.
„Nám se nic posrat nemůže,“ promluvil Mozkův hlas.
„Můj vůdce, atomovky jsou naložené a můžu potvrdit, že jsme obdrželi opravdu luxusní zboží.“
„To rád slyším,“ řekl Blázen a odklepl popel.
„Náš nejnovější model, nedávno jsme objevili nový prvek s protonovým číslem 365 a musím vám říct, že je to solidní pecka. Neskutečná hromada energie v malým množství. Padnete na prdel, až uvidíte co umí pár mikrogramů v akci,“ posadil se Mozek vedle Kapitána.
„Sem hodně zvědavej,“ řekl Blázen a zapálil nové brko.

Nastala klasická zábava, během které se přišlo představit několik zákazníků, kteří čekali na naložení svých objednávek. Byli to obchodníci ze všech koutů vesmíru a z přátelských rozhovorů vyvstalo několik zajímavých otázek, protože pocestní přinášeli podivné povídačky.
„Víte, několik posledních dnů v nejvýznamnějších galaktických médiích probíhají podivný zprávy o zničených civilizacích a vyhlazených planetárních soustavách,“ komentoval Mozek historky hostů.
„Šéfe, asi je jasný, odkud vítr vane.“
„Pongu, Temný kolegium a Zakázaný císař, ta parta zmrdů jde po nás.“
„Je to tak, Matkopíchač vydal prohlášení, že vyhubí do posledního všechny jedince, kteří vás budou skrývat.“
„Mozku a tím chceš říct, že bys nás vydal?“ nasadil Blázen takový zvláštně přísný výraz.
„Ale ani hovno, to bysme raději odpálili všechny naše zásoby. A že toho máme ve skladech požehnaně. Všichni široko daleko by zmizeli v jedný velký atomový výhni. Ví to ten zmrd Matkopíchač, chápe to i Zakázanej cisař. Musej vás dostat jinde, ale v naši výsostný soustavě to skutečně nebude,“ odpověděl důrazně Mozek.
„To sem rád, že si takhle ceníte obchodních partnerů,“ ulevilo se Bláznovi a potáhl z jointu.
„No, to ale neznamená, že sme jim neprodali pár našich produktů,“ dodal zombie.
„Ehm…?“ pozvedl Pong obočí.
„V klidu, dostali ty nejstarší modely, jaký ještě máme v nabídce, s nima moc parády nepředvedou. Navíc se k nim dá sehnat exploit, takže kdo o tom ví, může atomovky vzdáleně deaktivovat. Už se nám nechce upgradovat jejich firmware, tak je prodáváme sockám. Akorát většina socek ví, že maj tuhle chybu. Což se o těch nafoukanejch kokotech nedá říct,“ usmíval se Mozek, jak mu sušený obličej umožnil.
„Vy ste kurvičky,“ zachechtal se Pong a sklonil hlavu k lajnám.

Místní slunce zapadlo a ve vyhlídkovém prostoru jela mohutná zábava. Již se rozkřiklo, že proběhne večerní test nového typu atomové bomby. Zombíci po slavném online vyhlazení Zakázané říše Pongem pochopili, že digitální média mají velkou sílu v potenciálním byznyse a dnes poprvé chtěli vyzkoušet přímý přenos výbuchu.
Jejich profil ve společenské síti se postupně plnil nadšenými hláškami a vtipnými videi. Jedním z těch, které zapadlo v milionu dalších návštěv, byla i výhružná zpráva od Matkopíchače, který nasraně v přímém přenosu sledoval Kapitána Blázna, jenž se očividně dobře bavil. Ostatně přítomnost této celebrity přitáhla pozornost nudících internetových závisláků. Vše bylo marketingově dobře promyšlený.

Když skončil blok reklam prezentující výrobky, které lze zakoupit u radioaktivních zombies, přišla na řadu vlastní předváděčka nového modelu atomovky. Zahájena byla mohutným ohňostrojem z výrobního odpadu, během kterého nahé krásky vběhly mezi hosty a začaly rozdávat suvenýry v podobě malých jaderných bomb velikosti jablka. Jejich zvláštností byla funkčnost, takže jeden takový reklamní vzorek dokázal zničil menší město.
Odpočítávání a oslavná hudba naznačila nadcházející událost. Na obloze se vynořil jeden ze zbývajících měsíců a projekční plocha zobrazovala záběr z dalekohledu.
Hosté pomalu zklidnili hovor a nakonec skončili u společného odpočtu k času nula.
„Tři… Dva… Jedna… Nula!“ křičel ožralý a sfetovaný dav. Nastala klasická pomalá sekunda, během které to vypadalo, že se naprosto vůbec nic neděje. Jenže spoustěč vyslal signál a malá krabička v malé krabici iniciovala rozbušku.
Oslepující bílé světlo ozářilo povrch planety, ale ochranné sklo vyhlídky záblesk zachytilo, aby diváci neoslepli.
„Ty vole, já nesnáším tyhle bílý záblesky. Vždycky se pak objevím někde, kde fakt nechci bejt,“ komentoval výbuch Blázen a potáhl z brka.
„Ještě to neskončilo,“ špitl Mozek a bílé světlo zmizelo. Objevila se psychedelická paleta světel a měsíc začala pohlcovat mohutná vlna uvolněné jaderné energie. To vše během dalších tří sekund. Pak vše ustalo.
„To bylo všechno?“ zeptal se Pong, který ještě čekal další divadlo.
„Jo, podívej se, jak je na orbitě uklizeno,“ řekl Játro a ukázal rukou na projekční stěnu, kde dalekohled ukazoval naprosto čistou oblast bez jediného smítka či jakéhokoliv jiného zbytku kosmického tělesa.
„A to je hustý, úplně v prdeli,“ pokýval významně Blázen, který vždy dokázal ocenit čistou práci.
„Žejo, ušetří se potom za uklízecí služby,“ zasmál se Mozek.
„Nejen to, díky tomu se vám na místo exploze nestáhnou sběrači trosek, takže nemusíte vyhánět socky a chudinu,“ dodal Játro.
„Velmi sociální atomovka,“ zasmál se Blázen a pohlédl na displej terminálu, kde měl otevřenou složku s příchozí poštou.
„Ty vole, starej přítel se ozval,“ řekl a vypadal velmi potěšeně.