1 2 3 4 5 6 7 8 9

Přeložili zboží na antigravitační plošiny, děvčata vytáhla klasické skládací kolečkové vozíky a vydali se po kamenné cestě za nahým mužem.
„Kapitáne Blázne, už jste tu někdy byl?“ zeptala se opatrně Catherine.
„Ne nebyl,“ odpověděl stručně Blázen.
„Takže tu nikoho neznáte?“
„Ne.“
„Nebojíte se?“
„Ne. Čeho?“
„Že nám ublíží?“ vyptávala se Catherine.
„Ne. Mám Ponga a vy jste snad tušily do čeho jste se uvrtaly, ne?“
„Kapitáne, popravdě, tohle je naše první výprava mimo Fénix,“ špitla Catherine.
„Ale hovno,“ rozesmál se Blázen, až se musel za břicho popadnout.
„Co je na tom k smíchu?“ zeptala se trošku hloupě Catherine a vydmula poprsí.
„Jestli tuhle výpravu přežijete, tak přežijete jakýkoliv manželství,“ smál se dál Blázen a Catherine uraženě odešla ke svým kamarádkám, postěžovat si a vybrečet.

Došli k dřevěnému plotu a velké vstupní bráně s nápisem „Sex osvobozuje“. Nahý muž zastavil a otočil k výpravě.
„Vítám vás v osadě Dětí božích. Doufám, že jste připravení na vše. Zde vše co činí, činí jménem Božím.“
„Nežvaň a doveď nás do hotelu, kde složíme hlavy. Já sem připravenej na všechno,“ zamručel Pong.
„Slyšels Ponga, nejdřív ubytování, pak návštěva tý vaší hlavy nejvyšší a pak doufám bude hromada zábavy. Hudba, chlast, drogy, holky, neprodáváme svý zboží po géčkách. Chápeš ty vole?“ dodal Blázen, kouřil a díval se chlápkovi do očí.
„Jasný, jasný, pojďte za mnou,“ cukl sebou muž a prošel bránou.

V zapadajícím světle Slunce byly souložící dvojice, trojice a více-ice stále ještě vidět. Souložilo se na trávníku, ve verandách domů, na lavičkách, na stromě, na střeše, v podstatě všude kam oko dohlédlo.
„Šéfe, ty vole,“ povzdechl Pong.

Nahé ženy rozsvěcely lampy a přitom byly přepadány nadrženými muži. Průvodce je vedl po cestě, Blázen kouřil joint a sledoval Ponga, který jevil známky silné neovladatelné nadrženosti. Ovládal své hormony jen díky maximální koncentraci, které se naučil během studia kung-fu. Jednoduše řečeno, když stojíte na jedné noze dvacet metrů nad zemi na tenkém sloupu a v každé ruce držíte dvacetilitrový kýbl s vodou, musíte se naučit kontrolovat, protože jakákoliv ztráta koncentrace znamená pád a smrt mezi naostřenými kůly. Pong se příšerně potil.

Blázen zpomalil a nechal dojít Catherine se spoluhráčkami. Růžové kufry a oblečení děvčat působilo zasloužené pozdvižení. Ze všech stran bylo slyšet pískání, mlaskání a jiné zvuky, které připomínaly pleskání koulí o prdele.
„Tak co holky? Spokojený s vědeckou misí?“ zeptal se Blázen jízlivě.
„Opravdu zvláštní místo, něco takového žádná z nás neočekávala,“ odpověděla s Catherine a těkavě se rozhlížela po okolí.
„Myslím, že budete mít možnost velmi zblízka poznat život a víru těchto zvláštních dětí.“
„Kapitáne, doufám, že jen jako pozorovatelky. I když některé členky výpravy mají v hlavě už zcela jiné věci než vědecký výzkum a závěrečnou práci.“
Catherine se rozhlédla po svých ovečkách a tipovala si, která má v hlavě nejvíc čůráků. Vzdychla a něco zamumlala. Blázen sice nerozuměl, ale raději něco řekl.
„Catherine, já jsem taky mírně překvapen místem, ve kterém jsme se ocitli, ale dokud jsme tu my, nemusíte se ničeho bát,“ uklidňoval ji Blázen a v duchu věděl, že trošku lže. Představa, že by měl mít na krku uvázaný celý dívčí basketbalový manšaft ho děsila, protože holky byly jak pytel blech. Nedaly se uhlídat. Catherine se na něj podívala, on se jí díval do očí. Jeho oči, střih, její oči, střih, jeho oči, střih, její kozy. Romantická hudba, vánek začne vát a jejich ústa přibližovat. V pozadí na trávníku jede trojka a poloha 69.

„Jo, poval ji a udělej ji!“ ozval se v sále výkřik.
„Neruš kreténe!“ vykřikl se jiný hlas.
„Ticho v sále, zmrdi!“ zařval Bobby a mluvení utichlo.
Na záchodě se začala tvořit menší fronta, kterou Klaun velmi nerad vystál, protože se mu chtělo chcát.
„Si ho tam honíte nebo co, hovada?“ nevrle zamručel kus od záchodových dveří.
„Drž hubu a vydrž,“ odpověděl někdo a Klaun měl co dělat, aby nevystříkl a kreténa drzého nepodřízl.
Trpělivost se mu vyplatila a záchod nakonec uvolnil. Byl rád, že nemusel srát, protože toaletní papír byl vypotřebován a záchodová mísa byla pokrytá jakýmsi podezřelým rosolem. Vychcal se, fixou napsal na zeď nápis „Bil jsem tady. Klaun“ a vyšel ven. Jeho místo okamžitě obsadil další nadrženec z fronty. Umyl ruce a protlačil davem zpět k baru, kde druhý klaun zrovna objednával pivo.
„Klaune, neuvěřitelnej film a příšerná shoda náhod, že kamera přežila a ještě ji našli. Neuděláme si někdy výlet k Dětem božím? Mohli bysme omrdat všechno, co má díru a ještě by nám děkovali za přiblížení k Bohu.“
„Uvidíme,“ odpověděl Klaun a ucítil tlak v koulích.

Blázen s početným doprovodem došel k místu ubytování. Jednalo se o velký dřevěný dům, který mohl pojmout opravdu velkou skupinu návštěvníků. Nahý doprovod promluvil.
„Pan Louis nám řekl, že máme připravit největší dům pro hosty jaký máme. Pan Louis nikdy nelže a doufám, že jste přivezli perník, božskou manu, kterou už nutně všichni potřebujeme. Nemáte něco u sebe? Šňupeček?“
Pong se podíval po Kapitánovi, ten zakroutil hlavou a Pong dělal, že se jako nic vůbec neděje a vůbec žádný perník u sebe nemá.
„Pongu, zůstaneš venku s Kokotem a dohlídnete na náklad. Nerad bych, aby se mu něco stalo. Rozumíš?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, chápu,“ odpověděl Pong a zaujal strážnou pozici. Kokot chodil dokola nákladu a mlčel.
„Kokote, zastav se, točí se mi z tebe hlava,“ zastavil ho Pong.
Kokot po něm otráveně hodil okem a zastavil se.

Blázen s Catherine obhlédli nabízený dům a usoudili, že sice vypadá jako lyžařská ubytovna, ale ničeho lepšího se nejspíš už nedočkají. Rozdělili palandy a Karlos se opět dobrovolně přihlásil jako hlídač doupěte.
„Karlosi, se záměrně straníš lidí?“ zeptala se Catherine.
„Nemám rád davy, dělám svoji práci, ale nerad se účastním davových akcí. Mám tu svoje láhve s absinthem a hroudu kokainu. S tím si večer vystačím sám a když si dám na verandu lehátko, bude to nejlepší dovolená v tomto měsíci,“ usmál se lehce Karlos a lokl zeleného jedu.

„Děvčata, která chcete zůstat, zůstaňte. Přítel Karlos tu zůstává, takže na vás určitě dohlédne. Zbytek se bude chovat rozumně a nelehne do trávníku s prvním nadrženým čůrákem, kterýho spatří,“ zavelela Catherine jako správná kapitánka a pozorovala své ovečky. Některé se rozhodly zůstat, zbytek se přidal.
„Urgho, co ty?“ zeptal se Blázen.
„Jsem dospělá a když se mě pokusí nějakej úchyl dotknout, uříznu mu péro a koule strčím do prdele,“ s náznakem úsměvu řekla Urgha a prohlížela si svůj nůž.
„Takže se o sebe postaráš. Fajn, jdeme za náčelníkem a nebo jak si říká místní vůdce kmene,“ řekl Blázen a vyšel ven.

Kolem nákladu bylo menší srocení davu, kterému Pong vysvětloval funkce meče a předváděl několik efektních triků typu ‚rozsekávání pokrývek čůráků‘.
„Konec zábavy, vážení. Fetování až po návštěvě náčelníka,“ křikl hlasitě Blázen, dav ho uposlechl a ustoupil. Jejich průvodce na ně stále ještě čekal a když viděl, že jsou připraveni jít, vyrazil.
Následoval je průvod osadníků, mezi kterými se již rozkřiklo, že návštěvníci přivezli meth. Pong měl co dělat, aby je odháněl, ale v okamžiku, kdy překročili hranici pozemku náčelníkova domu, dav se zastavil a obklopil celý pozemek tak, že by ani myš neproklouzla.

Průvodce zastavil před verandou, jenž byla zdobena falickými symboly a různými výjevy z kámasútry. Nahá pomalovaná ženská stráž předstoupila před Kapitána a porovnávala jeho tvář s fotkou, kterou držela v ruce.
„Je to on,“ řekla strážkyně. „Nyní otevři bedny, chceme vidět náklad, než s ním předstoupíte před Nejvyššího.“
Blázen pokynul Pongovi, jenž mlčky otevřel krabice, do kterých další strážkyně nahlédly.
„Já bych se posral z těch Nejvyšších. To si nemůžou říkat nějak originálněji?“ zamručel Blázen směrem k Kokotovi.

1 2 3 4 5 6 7 8 9