Vesmírní dýleři 2 - 12. Dny zrady
„Šéfe, na schůzku s číňanama s váma rozhodně pojedu,“ postavil si hlavu Pong.
„Okej, okej, pojedeš,“ uzavřel raději Blázen debatu.
„Dobře, Kokote, zkus nás nějak neviditelně dostat přes tu hradbu lodí,“ rozkázal Kapitán, po krátkém přemýšlení.
„Můj vůdce, rozkaz,“ odpověděl Kokot a spustil motory.
Neviditelná Kapka zamířila k Titanu a neviditelně kličkovala před císařskými senzory a skenery, které neustále projížděly blízké okolí měsíce. Počítačová simulace infograficky přes čelní výhled zobrazovala jednotlivé proudy skenovací energie, kterým se Kokot velmi šikovně vyhýbal. Malý zádrhel nastal v úzkém hrdle mezi jednotlivými nepřátelskými loděmi, kdy musel opravdu pečlivě spočítat trajektorii letu, aby se trefil přesně do frekvence kmitání silového pole a protáhl loď jako velblouda uchem jehly. Bylo to fakt dramatický, ale provedl bezpečně Kapku až na letiště základny Saturn VI, kde je již očekávali zástupci čínské vlády.
„Jmenuji se Chen a odvedu vás za svými šéfy,“ představil se jeden z nich.
„Já jsem Kapitán Blázen, tohle je Pong a Kokot a doufám, že jsme očekáváni,“ odpověděl Blázen.
„My vás dobře známe a očekáváni jste netrpělivě,“ odpověděl Chen, otočil se a pomalým krokem vyrazil k odbavovacím halám.
Luxusní vládní vozidlo čekající před letištěm je odvezlo přímo k čínské centrále a cestu si naši hrdinové zkrátili popíjením lahváčů, protože Kokot neopomněl vzít zavazadlo.
Zastavili a chvíli čekali, než hlídka zkontrolovala vozy a jejich osazenstvo. Poté byli vpuštěni do areálu zastupitelství a vůz je dovezl k hlavní budově, která dodaleka zářila typickým čínským stylem v neuvěřitelně luxusní verzi ze zlata a drahých kamenů.
Venku čekal nazdobený komoří a dveře vozům otevřeli cvičení šimpanzi v kostýmech nosičů kufrů.
„Soudruh tajemník Jang vás očekává, pojďte za mnou,“ řekl komoří a počkal, až Blázen s Pongem a Kokotem vylezli ven.
Po červeném koberci prošli k vstupním dveřím, hlídající vojáci zasalutovali a Blázen odhodil na zem dokouřený brko.
Vstoupili do velké zdobené haly v rudé barvě s vyvěšenými fotografiemi Mao Ce-tunga a dalších soběpodobných papalášů.
„Samý velký zvířata, jeden masovej vrah vedle druhýho,“ špitl Pong a nastražené uši nehybně stojících vojáků zaregistrovaly smrtelně nebezpečná slova.
„Drž hubu, ty vole, já sem věděl proč tě tady nechci. Kurva ovládni se, já vím že nemáš rád bolševiky, já taky, ale tady kurva ne,“ odpověděl mu celkem důrazně Blázen, až nikdo nemohl dělat, že nic neslyšel. Mnohé oči vyděšeně pohlédly a komoří zastavil.
„Soudruhu Blázne …“
„Neříkejte mi kurva soudruhu,“ zamručel Blázen.
„Promiňte, veliteli Blázne ...“
„Kapitáne, prosím, Kapitáne,“ zamručel podruhý Blázen a zapálil brko.
„To snad přežijem, Kapitáne Blázne, zdržte se prosím aspoň politiky, když už se nehodláte zdržet kouření tohoto sajrajtu,“ řekl komoří.
„Férová dohoda,“ odpověděl Blázen a vyfoukl oblak dýmu.
„Můj vůdce, lahváče?“ nabídl Kokot jedno otevřený orosený pivo.
„Dík, ty vole,“ poděkoval Kapitán a spláchl nasranost z úst.
Komoří otevřel velké těžké ručně vyřezávané dřevěné dveře s různými historickými výjevy z dějin Číny. Rozhrnul mohutný rudý závěs a ocitli se v neuvěřitelně velké místnosti. Byla vybavená ve stylu starých císařských paláců a na zlatém trůně v trůnil místní čínský vládce - soudruh tajemník.
„Pojďte blíže,“ promluvil z reproduktoru zesílený hlas, který se posléze nesl několikerou ozvěnou pod kopulí paláce. Blázen s Pongem a Kokotem poslechli a doprovázeni komořím došli až k trůnu, kde byli posazeni za zlacený stůl do zlacených židlí. Stůl byl plný jídla, pití, zlatých příborů, táců, pohárů a nezapomnělo se ani na zlacený, démanty posázený, popelník.
„Teda, pane tajemníku, to je luxus. Co na to říkají v Číně?“ pochválil stolní set Blázen.
„Jedině ‚soudruhu tajemníku‘ a v Číně neříkají nic, protože tohle jsou jen drobty,“ odpověděl tajemník a natáhl solidní lajnu perníku.
„A ty vole,“ ušklíbl se Pong.
„Beru jenom vaše zboží, šmejdi zasraný. Vaše štěstí taky je, že máte na Zemi už dluhy vyrovnaný a co se děje tady, to se děje tady,“ řekl tajemník hrubým hlasem.
„A ty vole,“ podíval se Blázen po Pongovi a Kokotovi.
„Přejdeme k věci. Prý chcete uzavřít dohodu,“ uklidnil stav soudruh tajemník a velmi vážně shlédl k hostům.
„To bysme rádi,“ řekl Blázen a típl brko.
„Co byste chtěli?“ zeptal se tajemník.
„Spojit se proti okupantům a společně je vyvraždit. Sami to nejspíš nedáme bez ztrát na životech civilistů,“ pověděl Kapitán.
„Na civilisty sere pes, Muskové vám nemůžou pomoct? Máte prej dobrý vazby.“
„Soudruhu tajemníku, je tyhle malichernosti nezajímají.“
„Kapitáne Blázne,“ zamyslel se tajemník, „co bysme z toho měli my? Nebo respektive já?“
„Sou bohatý, kurevsky bohatý a vy byste byl fakt kurevsky bohatej, že byste si mohl postavit vlastní planetu, kde byste chtěl,“ pověděl Blázen.
„Lákavá nabídka, nechám si ji projít trubkou,“ zasmál se soudruh tajemník a nahá otrokyně přišla s připravenou buchnou a škrtidlem.
„Hérák, běžte se pár hodin pobavit s děvkama, pak vám řeknu svoje rozhodnutí,“ řekl tajemník a nechal si poslat do žíly několikahodinovou slast v čínským ráji.
„Šéfe, ty vole kedra zasraná, tý bych nevěřil ani hovno,“ zamručel Pong Bláznovi do ucha, když je komoří odváděl do jedné z vedlejších místností, kterou dostali sami pro sebe.
„Ach jo, tohle bude marný, ale asi to divadlo dohrajeme do smutnýho konce,“ posadil se Blázen do pohodlného koženého křesla a pozoroval Kokota, který vykazoval drobné změny v obvyklém chování a vypadal, jakoby něco hledal.
„Můj vůdce, Pongu, toto je teleprint po interním okruhu našich překladačů, mimochodem mé osobní vylepšení, dělejte, že se nic neděje a hlavně vůbec nic neříkejte, protože jsme obklopeni větším množstvím sledovacích zařízení. Jednoduše řečeno, je to tu prošpikovaný štěnicemi skrz na skrz,“ skrolovala Bláznovi a Pongovi ve spodní části zorného pole textová zpráva.
„Já se vůbec ničemu nedivím, Kokote, podej mi lahváče,“ řekl suše Blázen a zapálil čerstvě ubalené brko.
Pár hodin počkali, než vyjetý soudruh tajemník ukončil výlet kamsi do hlubin morfinového štěstí. Přišel je vyzvednout opět starý známý komorník, který vypadal velmi sjetě.
„Perník, jak jinak myslíte, že vydržím ty několikadenní směny po boku soudruha tajemníka. Pojďte za mnou,“ byl výjimečně výřečný.
Pong odstrčil několik šikmookých společnic, Kokot vypil poslední kapky extrapanenského ropného destilátu z moravských naftových dolů. (geografická poznámka.: Morava je malý ostrov s hlavním městem Praha v Středoevropském šelfovém moři.)
