1 2 3 4 5 6 7

Druhý den se sešli s pěkně opuchlýma očima v transportní místnosti, kde už netrpělivě podupával nabuzený Pong a hustil do Kapitána a Kokota svoji strategii.
„Teda vám se leskne chrup,“ zasmál se Karlos, když spatřil Mozečka s Mazlíčkem.
„Nasadil jsem jim titanové čelisti, Mazlíček a Mozeček poletí s námi. Bylo dost náročné jim vysvětlit úkoly, ale vše snad chápou,“ řekl Kokot.
„Karlosi, ty půjdeš s Jackem na Stanici a vyčistíte okolí, abychom tam mohli později přistát s Kapkou. Nebude to problém, protože Kokot tam před nedávnem instaloval mnoho dálkově ovládaných zbraní, takže si jenom sednete k ovládání a rozmrdáte všechno v dosahu. Je vám to jasný?“ řekl Pong.
„Ty s náma nepůjdeš?“ zeptal se Jack.
„Ne, vše budu sledovat z paluby Kapky, je to jednoduchý úkol, u kterého být nemusím. Budete v bezpečí,“ odpověděl Pong a podíval se po zbytku posádky.
„Je to jasný, ne? A teď už dem, čeká nás zabíjení, kurva.“

Karlos s Jackem procházeli potemnělou Stanicí a rozsvěcovali světla. V pozorovací místnosti se usadili ke stolu, otevřeli lahváče a narýsovali několik lajn. Jack zapojil zbraňový ovládací panel a zvedl rolety. Výhled do methanového údolí je překvapil. Bylo plné výsadkových modulů a několik jednotek postav ve skafandrech se pokoušelo proniknout skrz ochranné pole. Nic jim ani nepomohl pokus podkopat se zespoda či ze seshora, protože Kokotovo pole bylo úplně všude.
„Co vyzkoušíme jako první?“ zeptal se Karlos.
„Nevím,“ prohlížel ovládání Jack, „co tohle?“
Zmáčkl jeden ze zobrazených symbolů a koukali s lahváčem v ruce z okna. V pravidelných rozestupech z povrchu údolí vyjely kupole plasmových děl, které ihned automaticky začaly zaměřovat nepřátelské objekty.
Úzké proudy žhavé plasmy krájely jako nůž maso vše, jenž jim stálo v cestě. Před Karlosovým a Jackovým zrakem probíhalo porcování a půlení utíkajících císařských vojáků ve skafandrech, jejichž okamžitě zmrzlé kusy údů odpadávaly ve zmrzlých proudech krve k zemi. Zaparkované moduly a lodě nedokázaly včas zapnout silová pole, takže se rozpadly za mohutných výbuchů plasmy a unikajícího paliva. Najednou všechno explodovalo jedním modrým plamenem, protože údolí zaplnil methan, který se odpařil v okolí zničeních plavidel.
„A ty pičo,“ řekli oba skoro současně a přiťukli lahváči.
„Škoda, že to neviděl Kapitán,“ pochvalně kýval hlavou Karlos.

Blázen explozi náhodou viděl, ale neviděl něco jinýho. Jednu čínskou meteostanici nedaleko magnetického pólu, kde lehce přifetlou obsluhu zaujala druhá zpráva během posledních 24 hodin o zvláštní anomálii v atmosféře. Protože operátor několik dní nespal a nevěděl co se sebou, ponořil zvědavost hlouběji do získaných údajů.

„Můj vůdce, v místě Stanice senzory hlásí výbuch methanu,“ řekl Kokot, když míjeli Jupiter.
„Co se to tam kurva děje?“ vylekal se Pong, ale neztratil kontrolu nad ovládáním zbraní.
„Ty vole, Kokote, tys mi přidal dost funkcí, ale ten generátor časoprostorových trhlin vypadá fakt nebezpečně.“
„Pongu, však sme taky v nebezpečný situaci. Sami proti všem,“ odpověděl Kokot a sledoval řízení.

„Šéfe, asi je vhodná chvíle vyzkoušet nějakou tajnou zbraň,“ zasmál se Pong, natáhl pořádnou lochnu a výrazným gestem stiskl jedno z tlačítek ovládání. Maskovací štít zahrál všemi barvami, okolo Kapky se začala koncentrovat zelená jiskřící energie, která zamířila k přední části a vystřelila směrem k císařským lodím, které neprodyšně obklopovaly Titan.
Zelenavá energie letěla vzduchoprázdnem a na velících můstcích lodí v trase zavládla panika. Žádný senzor nedokázal rozpoznat o jakou sílu se jedná a v okamžiku, kdy prošla ochrannými štíty, nebohé posádky zjistily, že nastal okamžik smrti. Ta přišla v podobě zelených blesků, jenž rozkládaly na jednotlivé atomy vše, čím prošly.
Paprsek zelené stopy protavil průchod a Kokot jím velmi rychle proletěl, než se otvor uzavřel zvláštní hmotou, kterou uvolnily sondy vypuštěné z jedné nepoškozené císařské lodě.
„Pěkný zmrdi, ale takovou mrdu asi nečekali,“ zasmál se Pong a podíval po Kokotovi.
„Dobrá akce, teď nás zaveď ke Stanici, ať se podíváme, co se tam stalo za průser.“
„Všichni jsou mimochodem v pořádku,“ řekl Kokot a přepnul obraz z komunikátoru.
„Kapitáne, všichni okolo jsou mrtví, takovou legrace jsme dlouho nezažili,“ huhlal přiopilý Karlos a za ním se kýval Jack s flaškou v ruce.
„Kakapitáne, čeká tu překvapení,“ smál se a podal láhev mimo záběr. Ruku, která se mihla v záběru, Blázen okamžitě poznal.
„Jednooký, ty vole, tys nám přišel na pomoc?“ radostně zakřičel.
„To ne, ale objeví se pár kámošů,“ odpověděl známý hlas, „ale nejdřív přistaňte, Zakázaná armáda se brzo otřepe a vrátí úder.“
„Rozumím, Kokote přidej plyn,“ řekl Kapitán a zapálil velký brko.
„Můj vůdce, rozkaz!“ zasalutoval Kokot.

Během přistávacího manévru Kapka svými motory spálila poslední zbytky odporu, které beztak Karlos nechal schválně a zaparkovala v hangáru vedle plavidla pana Jednookého.
„Ty vole, to je situace, tohle původně měla bejt obyčejná poklidná vyhlazovací akce a celý se to posralo v blokádu Titanu zakázanejma zmrdama,“ začal Blázen rovnou zhurta.
„V klidu, prosimtě, pojď si dát pivko, brko a hned bude svět lepší,“ odpověděl rozjařený pan Jednooký.
„Ty vole neser,“ řekl Blázen a objal Muska jako svého bratra.
„A kde sou ti tví kámoši?“
„Blázne, už by tady měli být,“ odpověděl Musk.
„No ale kdo?“
„Pojď, počkáme na ně, za chvíli tu budou.“

V pozorovací místnosti vládla docela hutná zábava. Blázen s posádkou silně pařil a pan Jednooký chrlil svoje historky z cestování po galaxiích, když Frankův radar zachytil přibližující objekt.
„Kakapitáne, mamáme tutu hohosty.“
„Šéfe, mám je sejmout?“
„To budou oni,“ řekl Jednooký a podíval se z okna, „no jo, jsou to oni. Kokote, pusť je dovnitř.“
Do hangáru vlétla malá rachotina, která vypadala jako několik krabic od bot slepených dohromady. Vstupní otvor se otevřel, vysunuly malé schůdky a ve světlem ohraničeném průzoru se objevila opice.
„A ty vole,“ ozvalo se vícehlasně.
„Žejo,“ rozesmál se Musk, „na nás se sice vztahují přísná pravidla o nevměšování do života primitivních civilizací, ale pro ně ne.“
„Vypadá jako hroznej vrak, ale kocábka je to náramná,“ řekla opice a začala scházet dolů následována dalšími třemi.
„Přijeli jsme právě včas, koukám, pařba jede,“ řekla první Opice, „a vezu blbý zprávy.“
„Tak si pojď dát pivo a pak nám všechno povíš, víc v prdeli už stejně bejt nemůžeme.“

Po několika pivech, panácích a lajnách, kdy konečně Blázen pochopil, že se jejich noví spojenci nijak nejmenují a je úplně jedno, jak jsou oslovováni, neb v jejich civilizaci jména nikdy nebyla v kurzu.
„Poněkud zvláštní,“ konstatovala Urgha, protože představa komunikace bez oslovování ji dělala lehce mentální problém.
„Tak už vyvalte ty špatný zprávy, podle mě akorát jedete zdržovačku, už dávno jsme mohli být v bitevní vřavě,“ vstoupil do zábavy nevrlý Pong.
Druhá opice se podívala po první.
„Tak myslíš, že už je čas a snesou tu zlou novinu?“
„Určitě,“ odpověděla první a rozhlédla se. Veškerá zábava a ruch utichly.
„Zakázaný císař se spojil s komunistama,“ řekla druhá opice.
Ticho pokračovalo.

1 2 3 4 5 6 7