Vesmírní dýleři 2 - 4. Kosočtverec
Na základně vládl unavený pozdní nedělní večer, který Blázen zabíjel v nové společenské místnosti, na niž byla předělána jídelna. Posunuli jídelní stůl, do rohu dali několik pohovek s křesly a na strop pověsili výkonný projektor. Marihuanový kouř by se dal krájet a prázdný lahváče by nespočítal.
„Šéfe, ty vole, tady je zahuleno. Mám nový cédéčko s výběrem nejbrutálnějších reklam za poslední měsíc.“
„A co já s tím?“
„Zabijeme čas, ne? Bude to legrace.“
„Tak zapni přístroj, stejně odlítáme na Titan až zejtra odpoledne, takže se můžeme ráno vyspat,“ otráveně odpověděl Kapitán, potáhl z brka a upil z láhve.
Pong šteloval aparát a mezitím dorazil Kokot s Karlosem a Urghou.
„Co se chystá?“ zeptal se Karlos.
„Můj vůdce, vždyť není skoro nic vidět,“ ohodnotil stav v místnosti Kokot a zapnul ventilaci.
„Vypni to, ty vole, já to tady chci mít zahulený,“ zamručel Blázen, nasraný, že večerní klid právě skončil.
„Už to jede,“ zasmál se Pong a kouř prořízl silný světelný paprsek, který začal na zdi zobrazovat obrázky.
Po úvodních titulcích proběhly reklamy sponzorů z řad chemických fabrik, dodavatelů jedovatých plynů a výrobců zbraní hromadného ničení.
„Zemřelo vám děťátko a nechcete se s ním rozloučit? Nabízíme vám vytvoření naprosto dokonalé genetické repliky s úpravami, které sami zvolíte...“ začal hovořit draze oblečený muž v bílé laboratoři.
„Naše společnost je leaderem na trhu klonovanými dětmi. Nejlepší vědci epochy se sešli, aby pro vás připravili to nejlepší, jež nám současná věda nabízí. Naší specializací je výroba dětí do věku pěti let, se speciálním zaměřením na novorozence. Víte-li, že se vaše miminko nedožije konce týdne, neváhejte, přijďte k nám a my vám vytvoříme tak dokonale perfektní klon, že původní vzor zpět již chtít nebude.“
„A ty vole, to si dělaj prdel, ne? To sme fakt v tak špatným příběhu, že se musíme dívat na takovou sračku?“ zamručel Karlos, který musel pozvednout svoji náladu několika kokainovými kobrami.
„Pongu, hodně špatný video si nám pustil, nechceš radši přinýst něco ze svý sbírky porna?“ zeptal se otrávený Blázen.
„Šéfe, zkusíme ještě jednu reklamu, třeba se to zlepší,“ odpověděl Pong, kterému v duši začínalo bublat jisté drobné ponížení a hlavou mu běželo, že až toho trafikanta na Havaji příště potká, tak mu zláme obě ruce.
Obraz se změnil do růžové a záběr přenesl diváky do holčičího pokoje, kde bylo růžový naprosto všechno. Skříně, poličky, závěsy, koberce, stolek, židle, obrazy, hračky a velké růžové letiště, na kterém ležel tlustý chlupatý chlápek s lesklou zpocenou hlavou, celý nahý s povadlým čůrákem a vedle něj byla malá nahá holčička kolem deseti let.
Láskyplně položila ruku na mužnou hruď a nožičku přehodila přes jeho tlusté stehno.
„Tatínku, ty už mě nemiluješ?“ něžně se zeptala.
„Ne,“ odfrkl chlápek a vyplivl na růžový koberec hnědozelený hlen.
„Koupila jsem nový lubrikační gel pro malé holčičky,“ vytáhne zpod polštáře tlustou růžovou tubu, kterou otevře a zmáčkne, až vystříkne proud želatiny. Na obrazovce se objeví blikající veselé hvězdičky, telefonní číslo s poznámkou, že kdo zavolá do pěti minut získá slevu.
Tlustá hlava pohlédne na drobné tělíčko a rozsvítí oči.
„Už zase ano,“ zasní se a začne po podbřišku roztírat lubrikant a jeho penis začne zvětšovat svůj objem.
„No to ses posral,“ vykřikla Urgha a začala zvracet. Pong se smál jako protržený a nemohl přestat. Trvalo chvíli, než si uvědomil, že je jedinej úplně vysmátej a s takovým nechápavým výrazem v obličeji sledoval znechucené osazenstvo.
„Tak já asi půjdu pro to porno,“ řekl a chystal se vyndat cédéčko z přehrávače. Najednou však obraz začal silně zrnit, až zrnění přešlo v černobílý záběr jakési japonské zahrady, ve které podél pečlivě udržovaných cestiček ležely mrtvoly v různých stádiích rozkladu.
„Co to kurva…?“ mručel Pong a zkoušel zastavit přehrávání.
„Hele, Kokote, mě to nejde vypnout,“ požádal o pomoc. Kokot se zvedl, chvíli zkoušel promítací přístroj vypnout, až ho nakonec vytáhl ze zásuvky.
Jenže se naprosto nic nestalo a projektor promítal dál. Kamera zastavila pohyb uprostřed zahrady u objektu, který zpočátku nešlo poznat, ale když se kamera zvedla o pár metrů a pohlédla na objekt z výšky, všem bylo jasné, o co se jedná.
„Ty vole, gigantická píča,“ vzdychl nadšením Pong.
„To je neuvěřitelný,“ kroutil hlavou Blázen.
„Já jdu pryč,“ řekla Urgha, ale než stihla cokoliv udělat, obraz sjel na detail gigantického orgánu, který začal pulsovat. Pulsoval tak dlouho, dokud se nevynořila trojrozměrná hlava bledé černovlasé holčičky. Vykulila černé oči, ve kterých nebylo vidět dno studny a promluvila.
„Všichni do týdne zemřete a za chvíli zazvoní telefon, který vám vše potvrdí.“
„Cože kurva?“ nechápavě zíral Karlos a ostatně nebyl sám. Holčička se začala drápat z promítaného obrazu ze zdi, ale to už byl Pong probraný z šoku a začal zase fungovat jako osobní strážce. Přiskočil k vylézající postavě v noční košili, chytl ji za vlasy a malým nožem uřízl hlavu. Holčička se pokoušela bránit a ostrými nehty Ponga poškrábala v obličeji. Do toho vydávala hnusný vysoký pištivý hlas, který umlkl až v okamžiku, kdy nůž přerušil dýchací trubici.
„No, co todle bylo za mrdku,“ pohlédl do očí uříznuté hlavy a pozoroval cvakající zuby.
„Šéfe, dobrý?“
„Pongu, cos to přitáhl za hovadinu?“
„Šéfe, netuším,“ odpověděl Pong a hodil hlavu zpět do obří kundy na zdi, která mezitím pohltila holčičí tělíčko. Slastně krkla, vyplivla slinu a promítačka zhasla.
Nastalo ticho, do kterého zazvonil Kapitánův telefon.
„Slyšeli jste ji. Do sedmi dnů zemřete jako ti před vámi,“ řekl neznámý hlas a položil hovor.
„Co to kurva mělo bejt?“ mručel Blázen a vytáčel číslo zpět. Chvíli hrála přednastavená jihomoravská dechovka, která vlezle dráždila sluchové orgány.
„Trafika u Velryby na Havaji, kdo volá?“ promluvil ženský hlas.
„Já jsem Kapitán Blázen a z tohodle čísla volal nějakej hlas, který mi vyhrožoval, že do sedmi dnů zemřeme.“
Na druhé straně bylo chvíli ticho, než hlas přišel s odpovědí.
„Že vy ste viděli to video s obřím pohlavním orgánem?“
„Jo,“ potvrdil otázku Blázen.
„Budete muset přijet, můj starej je už dva dny mrtvej a mě zbývá pár dnů života. Po telefonu nic říkat nebudu,“ odpověděla žena a položila telefon.
„Co to do prdele jako mělo bejt?“ kroutila hlavou Urgha.
„Musíme okamžitě odjet na Havaj a začít pátrání, tohle je nějaká divná prdel a rád bych zjistil, kdo ji na nás ušil,“ zamručel Blázen a hodil vajgl nasraně do popelníku, protože věděl, že pohoda skončila.
V brzké pondělní ráno se v havajském přístavišti z moře vynořila ponorka a zamířila k molu, kde již tancovala ranní směna profesionálních vítaček s květinovými náhrdelníky. Obsluha uvázala ponorku ke kotevním sloupům a přistavila můstek, po kterém přešel Kapitán Blázen se svým ochráncem Pongem a Kokotem. Ani se příliš nezdržovali a zamířili rovnou do trafiky u Velryby, která zrovna otevírala.
