Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 13. Konec konců
„Mocný Matkopíchači, musíme něco vymyslet. Blázen venku už čtrnáct dnů paří a my sme tady uvězněný. Vždyť nemáme ani děvky,“ oznámil zpruzený Vohnout, který právě přišel z procházky po vnitřní straně hradeb Zakázaného města.
„To ti nestačí císařští kastráti? Si dokážou vzájemně pomoct, jestli sem si dobře všimnul,“ odsekl Matkopíchač, který byl sám se svými temnými myšlenkami.
„Velký Matkopíchači, s nima není taková prdel jako s děvkama,“ řekl Vohnout a v temnotě obličeje rudě žhnuly dvě oči.
„Dobře, svolej kolegium. Nastal čas speciálního obřadu,“ odpověděl Matkopíchač a začal cosi temně mumlat.
Vohnoutovi proběhla hlavou myšlenka o definitivním průseru, ale nahlas raději nic neřekl a odešel shánět kolegy.
„Ho, kolik nám zůstalo vojáků?“ promluvil v ložnici svých předků Zakázaný císař.
„Můj pane, pár stovek, ale průser je, že se odsud už nedostanem, takže sou totálně k ničemu. Nezabijem se radši?“ řekl eunuch.
„Hm, podívej můj milý služebníku, zabít se můžeme vždycky, ale rád bych se tomu vyhnul a raději zemřel v boji.“
„Můj císaři, proč?“
„Protože Nergal nemá rád sebevrahy. Není moc dobrej nápad vracet se podruhý do podsvětí jako sebevrah. Nechceš, aby tě celá jeho armáda šukala bez přestání celý roky do prdele.“
„Au, nechutná představa, tak co budem teda dělat?“
„Můj milej Ho, nemůžem dělat nic jinýho, než čekat, dokud si pro nás nepřijde Pong s Bláznem,“ odpověděl Zakázaný císař a začal plnit opiovou dýmku.
Armáda zmrtvýchvstalých a posledních císařských vojáků rozjela v historických zahradách orgie posledního soudu. Pil se ukořistěný alkohol, fetovali všelijaký drogy a vzájemně kopulovalo. Občas docházelo k drsným šarvátkám, které povětšinou končily smrtí a posléze pojídáním mrtvých, jenž byli rožněni nad ohni.
Zápach pečeného lidského masa, křik znásilňovaných a zabíjených přetékal přes hradby a v řadách Odboje působil neklid. Aby Pong uklidnil bojovníky, nechal vypustit několik desítek dronů, díky nimž viděli, že na druhé straně neprobíhá nějaký temný rituál, ale pořádná mrdačka. Vpravdě jim ještě přímý stream do Intergalaktické sítě přinesl několik dalších sledujících, o kterých nebylo úplně jasné, odkud jsou připojeni.
„Šéfe, začíná to bejt pěkně hustý a zmrdi za zdí už budou pěkně naklepaní. Myslím, že je čas dát dohromady nejvěrnější a pár platících,“ řekl Pong během rýsování pervitinových lajn několika kozatým fanynkám.
„Ty vole, asi jo. Lidi už sou natěšený na závěrečnou vyvražďovačku,“ pověděl Blázen, jenž kouřil brko a pozoroval neskutečný dav lidí za elektrickým plotem, který máváním transparentů a řevem vyžadoval krev.
„Starý příteli, je tvoje matka připravená?“ zeptal se opodál stojícího přítele.
„Myslím, že až zničí ty tři gigoly, který si objednala, bude připravená,“ zamumlal Starý přítel a pozoroval kouř nad Pekingem.
„Ta bába se nezdá,“ zakroutil hlavou Kapitán a podal příteli brko.
„Můj vůdce, mám připravit Mozečka a Mazlíčka?“ přišel Kokot, který od Ponga uslyšel o chystaném odchodu do boje.
„Hm,“ nadechl se Blázen, „lidi je maj rádi, ale budeš je mít na dlouhejch řetězech. Už se nesmí urvat, rozumíš?“
„Můj vůdce, rozumím. A přidělal jsem jim kamery na hlavy, aby je diváci mohli sledovat z jejich úhlů pohledu,“ odpověděl Kokot a odešel.
„Hele ty Pongu, kudy chceš vůbec vlízt dovnitř?“ zeptala se opice, která postávala u baru.
„Normálně jednoduše tajnou chodbou. Proč se ptáš?“ zaznělo sání lajny.
„My rychle přelezeme zeď, tak chci vědět, kde si dáme sraz,“ odpověděla opice a kopla do sebe panáka.
„Výstup je v domku pro zahradníka, ale myslim, že budete mít tolik zábavy, že se k němu jen tak nedostanete,“ zachechtal se Pong, který sledoval výstupy kamer dronů přelétajících nad Zakázaným městem.
„My si nějak poradíme,“ řekla opice, popadla plnou flašku kořalky a přes střechy stánků odskákala.
„To sou exoti,“ zakroutil hlavou Pong a šel se podívat, jestli jsou všichni připravení.
Pan Jednooký, několik významných Musků, Starý přítel s matkou, Blázen, Karlos, Jack, Urgha a Kokot s Mozečkem a Mazlíčkem postávali před starým domkem u paty městských hradeb.
„Šéfe, vidím, že jste všichni natěšený jak malý děti, nasaďte si čelovky a jdeme skončit tohle sraní,“ řekl Pong a otevřel staré dveře. Prošli kolem starého harampádí a Pong chvíli studoval cihly ve stěně. Pak jich v přesném pořadí několik promáčkl a zdivo se rozestoupilo.
„Jak si to věděl?“ nechápal Blázen.
„Šéfe, to mě naučili v Šaolinu. Mají docela dlouhej seznam všemožnejch tajnejch chodeb a ty se žák musí naučit nazpaměť,“ odpověděl Pong a vstoupil do zatuchlé místnosti plné pavučin a prorostlých kořenů rostlin.
„Dlouho tady nikdo nebyl,“ konstatoval pan Jednooký.
„Však by to pak nebyla tajná chodba,“ zachechtal se Pong a začal prosekávat cestu.
Skupina bojovníků zastavila u starých zrezivělých dveří, kterými nešlo pohnout.
„Můj vůdce, já to zvládnu,“ odstrčil je Kokot, vytáhl olejničku a promazal všechny panty. Krátce počkal a potom zabral silou všech svých součástek. Ozvala se hlasitá rána a úspěšně vylomil dveře z prohnilého rámu.
„Ty vole, nedělej takovej hluk,“ kdosi nervozně odsekl.
„Hrozně se omlouvám, ale nějak mi to zůstalo v rukou,“ řekl Kokot a zavlnil knírkem.
„Hlavně klid,“ vložil se do rozhovoru Pong a s vytaženými meči vlezl do vzniklého otvoru.
Ve starém domku pro zahradníka probíhala skupinová orgie. Pong chvíli ze stínu pozoroval naprosto vyndané zmrtvýchvstalé, jak si dělají vzájemně dobře a pak mezi ně bez předchozího varování vtrhl. Během několika sekund všechny zbavil hlav, aniž by si stihli všimnout, kdo je vlastně zabil.
„Šéfe, tady je čisto,“ zakřičel Pong do sklepa a počkal, dokud nepřijde celá skupina.
„Poněkud eufeministicky řečeno, že je tady čisto,“ řekla Urgha a překračovala mrtvoly. Kokot s Musky zatím z oken pozorovali okolí a bylo jasný, že je čeká hodně práce.
Pong smetl ze stolu letitý prach a vytáhl mapu Zakázaného města.
„My sme tady,“ zapíchnul prst do papíru, „a půjdeme ven jako jedna skupina. Použijeme starobylou strategii nabroušeného šípu a vyčistíme to tady barák od baráku. Kokote, připrav co nejdelší řetěz, půjdeme v čele a ti dva budou naším hrotem.“
„Co budeme dělat my?“ zeptala se Stará dáma se smrtící holí.
„Zabíjet ty, kteří projdou přes Mozečka a Mazlíčka,“ odpověděl s úsměvem Pong a opatrně otevřel dveře do zahrady.
Aby mohl otevřít dokořán, musel nejdřív vystrčit špičku meče a zabít dva opřené opilce. Venku vládla naprostá apokalypsa, která zblízka vypadala ještě šíleněji než z leteckých záběrů.
„Urgho, z tohodle se diváci poserou,“ konstatoval Blázen a vystřelil ze svého revolveru Magnum.
„Šéfe, musíte se držet formace a ty Kokote uvolni řetěz,“ řekl Pong a Mozeček s Mazlíčkem využili zdánlivé svobody, seč jim řetězy stačily. Z jejich lesknoucích kovových zubů stékala směs krve s mozky a překvapení účastníci orgií nestíhali hledat své zbraně.
