Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 9. Planeta kostlivců
Měli dojedeno, když z palmového háje vyšel Pepek a dva piráti s bílým hadrem přivázaným k větvi. Pomalu kráčeli k ochrannému valu a křičeli, že chtějí vyjednávat. Pong s Bláznem přelezli zeď a čekali na ně.
„Co chcete?“ zeptal se Kapitán, když dorazili na vzdálenost několika metrů.
„Blázne, chceme vyjednávat o mapě k pokladu. Máme přesilu, vydejte nám ji a budete žít,“ řekl vážně Pepek.
„Ty vole, to ste se posrali. Běžte doprdele, protože vám jde o život,“ odsekl Pong a měl co dělat, aby se nezačal smát.
„My sme piráti, nám nikdo vyhrožovat nebude,“ řekl nosič bílého hadru.
„Drž hubu,“ zarazil ho Pepek.
„Myslím, že si nemáme o čem povídat. Tady Pong říká, že máte jít do prdele, tak bych bejt váma šel co nejdřív. Pong má moc rád maso a krev,“ vyfoukl Blázen oblak dýmu.
„My se vrátíme a ty Johne Silvere, ty si to pěkně posral,“ křikl zaražený Pepek, protože takový troufalý odpor vůči přesile nečekal.
„Jdeme,“ otočil se k doprovodu a rychle odešli.
„Šéfe, to sou idioti, jdu se připravit, protože tohle bude fakt zábava,“ řekl Pong a odešel do domu.
„Můj vůdce, čeká nás divadlo. Miny a automatické kulomety jsou připraveny,“ ohlásil Kokot.
„Hlavně abys nenasral Ponga, víš jak to má se zabíjením. Nejraději z očí do očí,“ řekl Blázen a potáhl z brka.
„Kapitáne, skutečně jsou pravda všechny ty historky, který se o Pongovi šíří Galaxií?“ promluvil Hong.
„Rozhodně, však sám uvidíš,“ zasmál se Blázen a šel pomoci Karlosovi umístit stůl a židle na malou vyvýšeninu, aby měli dobrý rozhled na celý ostroh.
Piráti vyrazili do útoku krátce před polední, kdy horko začínalo dosahovat svého maxima. Pong stál na zdi a pozoroval desítku po zuby ozbrojených pirátů, která se řítila k domku.
„Šéfe, představení začíná,“ zakřičel a počkal, až útočníci vběhnou dostatečně hluboko do minového pole. Zapnul reproduktory a na plný koule pustil z gramofonové desky Jízdu valkýr. Pak započala ohnivá show. Odpaloval miny v rytmu operního nářezu a vybuchující nálože pod nohama pirátů vytvářely krvavé představení v podobě létajících údů, vnitřností, kostí a vše obklopené krvavou mlhou.
„Ty vole, to sou jatka,“ konsternovaně pověděl Blázen. Hong začal zvracet.
„Hej Pongu, nech si taky něco na později,“ zakřičel Karlos.
„V pohodě, zkusí ještě jednu vlnu, než to vzdaj a stáhnou se,“ odpověděl Pong a odpálil zbytek min pro efekt.
Nepletl se, druhý pokus o dobytí obydlí přišel zanedlouho. Druhá desítka ozbrojených pirátů šla přes místa, kde byly miny vybuchlé.
„Debilové, nemusíte se bát a pojďte rychlejc. Dáme si férovku,“ zakřičel Pong a seskočil ze zdi na zem. Vytáhl dva meče a zaujal útočnou pozici. Piráti přijali výzvu a značně zrychlili, protože cítili krev.
Nabuzený Pong na nic nečekal a okamžitě pustil něco ze Soumraků bohů. Když začalo znít dunění božské jízdy, vrhl se do boje a započal tanec smrti. Meče v rukou boha násilí rozehrály brutální hru.
Krvavý balet mezi těžce překvapenými piráty byl parádním kouskem toho nejlepšího Kung-fu umění. Karlos vytáhl kameru a šel natočit akční video.
Pong odsekával jednotlivé části lidských těl a postupně snižoval počet protivníků. Schválně si dával pozor, aby zdáli sledující zbledlý Pepek všechno pořádně viděl. Hlavně násilí, kterého je schopný.
Když Pong skončil, pokrývala zemi před zdí krvavá kaše. Pepek vyblil zbytek obsahu žaludku a zmizel mezi stromy.
„Šéfe, tak to je pro dnešek asi všechno,“ křikl Pong.
„Tak se běž umejt a pojď si dát lahváče,“ odpověděl Blázen.
„Šéfe, šmejdi sou pryč, ale myslím, že ještě neskončili. Protože víme, kde mají loď, půjdu je všechny dorazit. Nemáte s tím problém, žene?“ zeptal se vyvoněný Pong, když dával lajnu a zapíjel ji pivem.
„Pongu, myslím, že rozhodně ne. Tady nemaj kam utýct, tak si jdi trochu zatrénovat v pátraní,“ odpověděl mu Blázen.
„Šéfe, vyrazím hned.“
Místní slunce zapadalo, když Pong vstoupil do ostrovní džungle. Jelikož věděl, kudy má jít, neohlížel se napravo ani nalevo a po lesních zvířecích pěšinkách proběhl jako kočkovitá šelma na druhou stranu ostrova.
K místu přistání pirátské lodi dorazil pozdě v noci. Viděl, že v okolí je pouze několik spících stráží, tak se rozhodl pro definitivní řešení. Vyhodit pirátům plavidlo do povětří. Potichu jako had se doplazil k nejbližšímu ohni a nožem prořízl chrnícímu hlídači hrdlo. Takto zabil i ostatní, aniž by kdokoliv vydal hlásek.
Když si byl jistý, že v okolí je bezpečno, vešel otevřenými dveřmi do páchnoucí pirátské nory. Bylo vidět, že jejich pořádkumilovnost není na příliš vysoké úrovni a tak se snažil pokud možno ničeho nedotýkat. Uvnitř narazil na několik zmožených strážných, které odeslal do náruče bohů pekla a rychle hledal cestu k motorům. Aby si lehce pomohl, probudil jednoho opilce, jemuž jehlou ochromil jazyk a vysvětlil mu, že potřebuje do strojovny. Zcela šokovaný zajatec ho dovedl přesně tam, kam potřeboval. Pong mu poděkoval a milosrdně zabil.
Strojovna byla dost zanedbaná, ale přesně věděl, kam má umístit nálože a jaké ventily uvolnit. Nikam nespěchal a snažil se být pečlivý, aby byla exploze velkolepá a stoprocentně vše ničící.
Když byl hotov, naposledy se rozhlédl a cestou, kterou přišel, směřoval zpět na pláž. Odešel do bezpečné vzdálenosti a vytáhl dálkový odpalovač. Nasál z meče dlouhou lajnu a zmáčkl tlačítko.
Následná exploze překonala jeho očekávání. Tlaková vlna ho prudce srazila k zemi a zasypala vrstvou písku.
Vstal naštvaný, protože neviděl vlastní výbuch. Ale kráter zůstal opravdu veliký, postupně ho zaplavovala voda a vytvářela tak novou mořskou lagunu. Chvíli se kochal vlastním dílem a pak vyrazil do domovského tábora.
Ihned na dohled domu mu bylo jasný, že je něco špatně. Nápadné ticho ho přehodilo do režimu nejvyšší bdělosti a opatrně se blížil ke zdi. Přeskočil ji a okamžitě pochopil, že tábor je prázdný. Podle stop v písku pochopil, že část pirátů úspěšně zajala Kapitána Blázna a zbytek výpravy. Nepanikařil, ale natáhl několik lajn, aby mohl pořádně přemýšlet.
Přemýšlel a přemýšlel, až vymyslel, že za svítání vyrazí po stopě, pozabíjí všechny zmrdy a zachrání Šéfa.
Během bdění ve zbytku noci pozoroval les a bedlivě poslouchal. Chvílemi měl totiž pocit, že tam někdo je a pozoruje ho.