1 2 3 4 5 6 7

Během prvních ranní paprsků Pong znovu vyrazil po stopě únosců. Ptáci zpívali, hmyzové šukali a jiná zvířena vykonávala své běžné potřeby po probuzení. Probíhalo úplně normální ostrovní ráno a Pong šel vstříc místnímu slunci. Pečlivě sledoval pirátské stopy v písku a přemýšlel nad způsoby, kterými ty zmrdy sprovodí ze světa. Uvažoval nad kucháním zaživa a oběšením na vlastních střevech či nad starobylou smrtí tisíce řezů. Z myšlenek ho však vytrhával podivný pocit pohybu v periferním zorném poli.
Nepřestával ve svém mozku vidět netopýra, ale marně přemýšlel, kde by se na ostrově dali spatřit netopýři a natož ještě ve dne. Protože se chtěl tohoto problému zbavit, vymyslel malou lest. Navenek nedal vůbec najevo, že o netopýřím stínu ví a pokračoval v cestě lesem. Čas od času zkontroloval, jestli je netopýr stále za ním a pomalu připravoval past.
Když přišel vhodný okamžik, použil prastarý šaolinský mizící trik a zmizel ze stezky, jakoby na ní nikdy nebyl. Netopýří stín zastavil.
V tu samou chvíli stál již Pong za ním a jídelní hůlku pomalu přiložil na zátylek muže v netopýřím kostýmu.
„Kurva, kdo seš zmrde? Nevypadáš jako pirát,“ řekl přísně. Netopýří muž sebou leknutím trhl.
„Ben Gum. Ben Gum není nebezpečný. Ben Gum cítit marihuanu a hodně lidí,“ vyhrkl překvapený týpek.
„Co to meleš? Kde ses tady vzal?“ nechápal Pong, s kým se baví.
„Ben Guma ušetřit kapitán Flint. Ben Gum něco cítit,“ otočil se zajatec a začal očuchávat Ponga.
„Ben cítit perník!!!“
Pong se zarazil a pak schoval hůlku, protože věděl, že je chemií nasáklý a znalec charakteristickou vůni pozná.
„Ben Gum by si dal perník,“ řekl Ben a nahodil psí oči.
„Doprdele,“ proběhlo Pongovi hlavou, ale sáhl pro dýlerák a udělal několik pořádných lochen.
„Dej si, ale pověz mi, jak si sem sem dostal,“ pověděl Pong a natáhl jednu lajnu.

Ben Gum nadšeně vysál nabídnutý materiál do posledního krystalu. Chvíli běhal kolem a nadšeně řval jako opice.
„Ben Gum musí srát,“ řekl po chvíli Pongovi a zmizel v křoví. Ale neutekl, jak si Pong myslel.
„Ben Gum přijet s kapitánem Flintem schovat poklad,“ začal vyprávět a do toho prděl.
„Tak ty si tady kvůli pokladu,“ zamručel Pong a zachovával vážnou tvář.
„Kapitán Flint přivezl mnoho beden, s ním dvanáct mužů“ pokračoval Ben, „a ti muži jeli na smrt. Ben Gum nechtěl umřít, proto zradil kapitána Flinta a utekl. Ben Gum se nenechal chytit a zůstal na ostrově.“
„Takže jsi viděl, kde poklad zakopali?“ zeptal se Pong.
„Ne tak úplně, ale ty vole, ať seš kdo seš, konečně si zase přijdu jako člověk a ne netopýr. Takhle dobře se vysrat, to dokáže jenom perník,“ vylezl z křoví Ben Gum a Pong nechápal tu proměnu.
„Jmenuju se Pong a hledám piráty, který zajali mýho Šéfa,“ představil se.
„Já jsem si to myslel, sleduju vás už od přistání a to odpálení pirátský lodě, to byl teda kousek. Měl sem co dělat, abych včas zdrhnul před tou mrdou,“ pověděl Ben.
„Ehm, a…?“ skočil mu do řeči Pong, protože ho trápily dvě otázky.
„Chápu, chceš se zeptat na tu moji proměnu, ale víš ty vole, co je to absťák? Absťák je svině a málem sem se z něj zbláznil. Málem se ze mě stal netopýří muž! To byly šílený roky, když nad tím tak přemejšlím.“
„Bene, to byla moje druhá otázka, ale ta první se týká pokladu. Víš kde je?“
„Šílený asiate, samozřejmě vím, kde je, protože jeho hledáním jsem strávil několik opravdu dlouhých roků. Nakonec jsem ho našel, pojď za mnou,“ řekl velmi rychle Ben a zmizel v lese.
„A ty vole, to je matroš,“ zakroutil Pong hlavou.

Ben Gum vedl Ponga do středu ostrova cestičkami, které znala jenom drobná zvěř. Podél malého potůčku s průzračnou vodou došli až k jezírku obklopeného skalami. Ben vtáhl Ponga do křoví a protáhli se úzkým tunelem do ohromné krápníkové jeskyně osvětlené několika malými otvory ve stropu. První čeho si Pong všiml bylo nekonečné množství odlesků z nichž bolely oči.
„A doprdele,“ posadil se do zlatého křesílka a pozoroval hromady drahých minerálů a vzácných kovů všeho druhu.
„Přesně tak, všechno jsem během několika týdnů přenosil a jsem jediný, kdo ví, kde poklad je. Až teď ty, šílený sfetovaný bojovníku,“ pyšně řekl Ben Gum.
„Hm, tak to mě těší taková důvěra,“ zamručel Pong a narýsoval další čáry.

Nakonec celou noc pařili a hodně si to užili, protože válení a rochnění ve zlatě a drahých kamenech je výjimečná zábava jenom pro úzkou skupinu vyvolených.
„Jo, tohle si dokáže užít jenom ten, kdo nejede ezoteriku,“ blaženě oddychoval Ben odpočívající v loži ze vzácných nerostů.
„Je to složitější, v klášteře nás učili, že ezoteriky se sice nenažerem, ale dobře se na ní dá vydělávat,“ kontroval Pong, ležící hned vedle v drahých látkách protkaných proužky zlata a stříbra.
„To zní celkem realisticky. Víš ty kamaráde, nad čím sem občas přemýšlel?“ pokračoval Ben.
„Nad čím, ty jeden netopejre?“ usmál se Pong.
„Že by byla docela prdel, kdybysme se my piráti spojili a založili politickou stranu,“ řekl Ben opatrně.
Pong chvíli přemýšlel a pak se rozesmál na celý kolo.
„Počkej, ty jako myslíš, že by zloději a vrazi měli mít svoji vlastní partaj?“
„No a co by ne? Někdo musí bojovat za naše práva,“ opatrně oponoval Ben.
„Ty seš dobře sjetej magor, to už máš jenom krok k tomu, aby vznikly pirátský odbory,“ chechtal se Pong a musel vstát, protože ho dusil smích při představě pirátský strany.
„No dobře, čekal jsem větší nadšení pro moji vizi,“ řekl Ben posmutněle.
„Prosímte, akorát si měl spoustu času k přemejšlení nad blbostma, na pirátskou partaj zapomeň, ty vole. Teď bysme spíš měli vymyslet, co budeme dělat ráno,“ snažil se Pong překlopit diskusi k něčemu reálnějšímu.
„Ráno půjdeme navštívit původní místo pokladu, určitě tam najdem piráty i tvý přátele,“ odpověděl Ben a zasypal hruď drahým kamením.

Nedalo se říci, že by celou noc spali. Pong za svítání odešel do domu na ostrohu, aby přinesl chlaďák s pivíčema. Vykoupal se v jezírku a vykonal několik šaolinských cvičení pro povzbuzení těla. Mysl povzbudil perníkem a pak čekal, dokud nevylezl z jeskyně Ben.
„Je krásně, dej mi čáru a vyrazíme, máme před sebou dvouhodinovou procházku.“
„Bene, Bene, ty jedna pirátská smažko, konečně ve svý kůži, co?“ zachechtal se Pong a vyrobil lajny i pro sebe.
Posnídali, popili chlazené lahváče a za zvuků probuzeného ostrova vyrazili za záchranou Kapitána Blázna.

Ben Gum vedl Ponga lesními cestičkami a že jdou správným směrem zjistili ve chvíli, kdy dorazili do nočního pirátského tábořiště. Oheň ještě doutnal a za stromy bylo solidně nasráno a nablito. Pong pečlivě prošel tábor a hledal jakékoliv stopy po Šéfovi. Místo, kde byl držen přes noc našel snadno, protože Blázen vyryl do kmene stromu obrázek jointa a pod to napsal ‚OK‘. Pong věděl, že se nemá stresovat, protože v případě problému by dobře ochránil Kapitána sám Kokot.
„Teda měli pořádnou párty,“ konstatoval Ben, když viděl hromady odhozeného šatstva a poházené láhve od pirátskýho rumu, „a ještě jich je dost.“
„Neřeš, devatenáct zbývá zmrdů, johoho,“ rýmoval Pong.
„Když myslíš, asi půjdem dál,“ řekl Ben a přemýšlel, jestli si má říct o další lajnu.

1 2 3 4 5 6 7